Netradiční domácí mazlíčci:
Originalita za každou cenu?
Poslední dobou je in, být originální. Na originalitu v oblékaní jsme si asi již všichni zvykli, ale co originální domácí mazlíčci? Nejrůznější plemena psů, koček králíků nebo dokonce křečků jsou tu od pradávna. Přibývají nová, objevují se stará. Ale to lidem nestačí. Chtějí mít doma lišky, tygry, divoké kočky, vlky a spoustu dalších netradičních mazlíčků, co nikdo jiný nemá. Platí se za ně doopravdy hodně. Mnohem větší daň ale platí sama zvířata, vytrhnutá z přirozeného prostředí a předělána na domácího mazlíčka, kterým se ovšem zvíře nestane tím, že ho zavřete do klece nebo si ho vezmete domů. Což mnohým lidem nedochází.
Mýty o psech, část I.:
Vůdce smečky, opožděné tresty
Spousta lidí si myslí, že o psech toho ví hodně. Nebo ani ne tak hodně, jako "dost na to, abych ho zvládl vychovat a vycvičit". Už se ale nezajímají o to, zda informace, které se k nim dostali nejspíše od kamarádů, ze cvičáku nebo dokonce z televize, jsou pravdivé a správné. Bohužel, většinou jsou to mýty, které se šíří dál a jsou brány jako úplně normální a správná věc, kterou každý majitel psa musí znát. Dnes se na dva takové mýty podíváme a ukážeme si, jak moc velké hlouposti to ve skutečnosti jsou a jak je hloupé, používat je při výchově psa.
 |
| Zdroj |
Čtyři tipy jak být trochu méně pokrytec
a zároveň masožrout
Často se ve škole, ale i na mých oblíbených diskuzích na Facebooku setkávám s komentáři typu "Ty se jako zajímáš o ochranu hospodářských zvířat a lepší podmínky v jejich chovech a přitom nejsi vegan? Pokrytče."
A já si tak říkám, vážně má rád zvířata jen ten, kdo je vegan/vegetarián? Neřekla bych. Ačkoliv maso a živočišné produkty jím, zajímá mě, jaký život měla ta kráva předtím, než ji zabili, a jak ji zabili. Zajímám se, kde žije slepice, od které mám vajíčka. A to proto, že ta zvířata mám ráda a i když je jím, neznamená to, že chci, aby kvůli mě trpěla.
Prostě když už jsem tak pokrytecká, že jím maso, chci alespoň, aby se ta zvířata měla před smrtí dobře.
A proto Vám dnes přináším čtyři tipy, jak být masožrout a zároveň nepodporovat velkochovy v masném a mlékárenském průmyslu.
A já si tak říkám, vážně má rád zvířata jen ten, kdo je vegan/vegetarián? Neřekla bych. Ačkoliv maso a živočišné produkty jím, zajímá mě, jaký život měla ta kráva předtím, než ji zabili, a jak ji zabili. Zajímám se, kde žije slepice, od které mám vajíčka. A to proto, že ta zvířata mám ráda a i když je jím, neznamená to, že chci, aby kvůli mě trpěla.
Prostě když už jsem tak pokrytecká, že jím maso, chci alespoň, aby se ta zvířata měla před smrtí dobře.
A proto Vám dnes přináším čtyři tipy, jak být masožrout a zároveň nepodporovat velkochovy v masném a mlékárenském průmyslu.
Veganské granule? Jako fakt?
Na úvod chci říct, že se nejedná o článek, jehož účelem je navážet se do všech veganů a urážet je, jak má většina "masožroutů" v oblibě. Veganství a vegany obdivuji, sama se s většinou jejich názorů a cílů ztotožňuji. Ale nemám ráda fanatiky, a to nikde.
Vždy jsem si myslela, že veganství je o přirozenosti, ekologii, etice a udržitelnosti. O tom, nezneužívat zvířata ke svému prospěchu, neměnit jejich přirozenou podstatu a nekonzumovat nejen maso, ale i ostatní živočišné produkty. Ovšem poslední měsíce (možná i roky) to někteří s tím vynecháváním masa a živočišných produktů trošku (trošku víc) přehání. Začali psy a kočky krmit veganskými granulemi bez masa.
Vždy jsem si myslela, že veganství je o přirozenosti, ekologii, etice a udržitelnosti. O tom, nezneužívat zvířata ke svému prospěchu, neměnit jejich přirozenou podstatu a nekonzumovat nejen maso, ale i ostatní živočišné produkty. Ovšem poslední měsíce (možná i roky) to někteří s tím vynecháváním masa a živočišných produktů trošku (trošku víc) přehání. Začali psy a kočky krmit veganskými granulemi bez masa.
 |
| zdroj |
Tři psí knihy aneb poznej svého psa
V České republice žije více než dva miliony psů. Jsme zemí pejskařů, jsme zemí milovníků zvířat. Víte ale vůbec, jak váš čtyřnohý parťák přemýšlí, jak s vámi komunikuje a hlavně, jak s ním správně máte správně komunikovat vy?
Když se zeptám kamarádů na jednoduchou otázku "Máte doma psa?", většina z nich odpoví ano. Když se ale zeptám "A víš, co je to operantní podmiňování, pozitivní motivace a konejšivé signály?", většina na mě kouká, jak kdybych spadla z Marsu.
Téměř v polovině domácností žije alespoň jeden pes a troufám si říct, že minimálně tři čtvrtiny z nich nemají tušení o tom, jak pes přemýšlí, jak pes komunikuje a hlavně, jak se pes učí. Je zvláštní, že ačkoliv si pořizujeme parťáka klidně i na 15 let, nevadí nám a nepřijde nám divné, že o nich nevíme žádná základní fakta. "Je to jenom pes, máme je doma odjakživa. Nepotřebuju si o nich nic číst", slýchávám od známých a přátel. Opak je ovšem pravdou. Číst je potřeba, to nám učitelé neustále opakovali už na základní škole. A proto vám dnes přináším tři knižní tipy, ve kterých se dozvíte úplné základy o tom, co za zvíře pes vlastně je, jak komunikuje, jak přemýšlí, jak se učí a hlavně, jak se k němu máte vy, jako člověk a psí polobůh, chovat.
Když se zeptám kamarádů na jednoduchou otázku "Máte doma psa?", většina z nich odpoví ano. Když se ale zeptám "A víš, co je to operantní podmiňování, pozitivní motivace a konejšivé signály?", většina na mě kouká, jak kdybych spadla z Marsu.
Téměř v polovině domácností žije alespoň jeden pes a troufám si říct, že minimálně tři čtvrtiny z nich nemají tušení o tom, jak pes přemýšlí, jak pes komunikuje a hlavně, jak se pes učí. Je zvláštní, že ačkoliv si pořizujeme parťáka klidně i na 15 let, nevadí nám a nepřijde nám divné, že o nich nevíme žádná základní fakta. "Je to jenom pes, máme je doma odjakživa. Nepotřebuju si o nich nic číst", slýchávám od známých a přátel. Opak je ovšem pravdou. Číst je potřeba, to nám učitelé neustále opakovali už na základní škole. A proto vám dnes přináším tři knižní tipy, ve kterých se dozvíte úplné základy o tom, co za zvíře pes vlastně je, jak komunikuje, jak přemýšlí, jak se učí a hlavně, jak se k němu máte vy, jako člověk a psí polobůh, chovat.
Dva dokumenty a super projekt
Dokumenty mě snad nikdy neomrzí, protože nikdy není pozdě ani brzy na to, se dozvědět něco nového a něčemu se přiučit. Proto dnes přicházím s dalšími tipy na dva velmi zajímavé dokumenty a jeden ještě zajímavější projekt, který se zapsal na můj celoživotní wishlist.
TAPPED
- s titulkami dostupné na ulož.to
O tom, že balená voda není o nic zdravější, než voda z kohoutku slyšel už asi každý. Tenhle dokument se nezaměřuje jen na dokázání toho, že voda z vodovodu je dokonce více zdravá, než balená voda, ale zaměřuje se i na jednání velkých firem, jako je Nestlé, Coca Cola a Pepsi. Ty čerpají vodu prakticky zadarmo a prodávají jí tisícinásobně dráž.
Vědci dokázali, že v některých pet lahvích se nachází škodlivé látky a i přesto se prodávají. Je zde také zmíněn problém třídění a mě překvapilo, že celosvětově třídí odpad 50% lidí, kdežto v Americe jen 20%. Stejně tak mě ohromilo, že ve státech, kde jsou pet lahve zálohované třídí až 97% lidí a divím se, že to není zavedené všude (ať žije korupce).
On je škodlivý vlastně celý tenhle průmysl, už od procesu výroby pet lahví, kdy do ovzduší unikají toxické látky, které škodí lidskému zdraví- v dokumentu jsou výpovědi několika postižených lidí.
Rozhodně vás tento dokument donutí zamyslet se nad tím, kolik pet lahví přibližně spotřebujete a jak by se to dalo omezit. Já se snažím pet lahve využít, co nejvíce to jde a kupovat si nové co nejméně.
ZELENÁ POUŠŤ
- dostupné na Youtube
Téma omílané snad všude. Palmový olej a jeho škodlivý vliv prakticky na cokoliv. Já osobně tu škodlivost našemu zdraví neberu, všechno je ve větším množství škodlivé, ale z ekologického hlediska jsem se rozhodla ho bojkotovat, hlavně co se jídla týče.
Tenhle český, autorský dokument mi pomohl si ve všem udělat jasno. Plantáže palmy olejné jsou zlo snad úplně pro všechno v Indonésii (dokument je zaměřený hlavně na ni) od pralesů, přes orangutany po místní obyvatele. Pralesy jsou káceny a vypalovány, orangutani nejen přicházejí o své habitaty, ale jsou zabíjeni, protože jsou brání jako škůdci olejné palmy. Olejné korporace lidem platí za každého zabitého orangutana. U obrázků a záběrů mrtvých orangutanů jsem si pobrečela a pláč mě vždy utvrdí v tom, že tohle podporovat nechci.
Mně upřímně o lidi moc nejde, ale když místní zemědělci přicházejí u svou půdu bez jakékoliv kompenzace, to mi mandle zvedlo. Vláda jim nepomůže a sami jsou moc malí páni na to, aby s tím něco udělali. Je to tedy na nás, zda jim pomůžeme. Nám to nijak neuškodí a v Indonésii a oblastech kolem rovníku to může pomoci zachránit plíce světa.
GREEN LIFE PROJEKT
Na tenhle projekt jsem narazila někdy v zimě, kdy ho jedna slečna sdílela na FB stránce naší fakulty a úplně jsem se do toho zamilovala. Prostě a jednoduše jedete na tři týdny do pralesa na Sumatru, kde budete bydlet a udržovat a chránit prales a poté pojedete sbírat naplavené odpadky na okolní ostrovy. No není to ráj? Pro mě rozhodně ano. A tak každý den achám a těším se, až seberu odvahu a budu mít dost peněz na to, abych mohla jet.
- více o programu volunteer ZDE
Pomoci můžete i tak, že si koupíte kousek pralesa, já si pro začátek koupila 10m². :)
- kousek pralesa si můžete koupit ZDE
To by bylo pro dnešek vše. Konečně mám trochu více času, tak možná občas nějaký ten článek bude, pokud bude o čem psát. :)
TAPPED
O tom, že balená voda není o nic zdravější, než voda z kohoutku slyšel už asi každý. Tenhle dokument se nezaměřuje jen na dokázání toho, že voda z vodovodu je dokonce více zdravá, než balená voda, ale zaměřuje se i na jednání velkých firem, jako je Nestlé, Coca Cola a Pepsi. Ty čerpají vodu prakticky zadarmo a prodávají jí tisícinásobně dráž.
Vědci dokázali, že v některých pet lahvích se nachází škodlivé látky a i přesto se prodávají. Je zde také zmíněn problém třídění a mě překvapilo, že celosvětově třídí odpad 50% lidí, kdežto v Americe jen 20%. Stejně tak mě ohromilo, že ve státech, kde jsou pet lahve zálohované třídí až 97% lidí a divím se, že to není zavedené všude (ať žije korupce).
On je škodlivý vlastně celý tenhle průmysl, už od procesu výroby pet lahví, kdy do ovzduší unikají toxické látky, které škodí lidskému zdraví- v dokumentu jsou výpovědi několika postižených lidí.
ZELENÁ POUŠŤ
Téma omílané snad všude. Palmový olej a jeho škodlivý vliv prakticky na cokoliv. Já osobně tu škodlivost našemu zdraví neberu, všechno je ve větším množství škodlivé, ale z ekologického hlediska jsem se rozhodla ho bojkotovat, hlavně co se jídla týče.
Tenhle český, autorský dokument mi pomohl si ve všem udělat jasno. Plantáže palmy olejné jsou zlo snad úplně pro všechno v Indonésii (dokument je zaměřený hlavně na ni) od pralesů, přes orangutany po místní obyvatele. Pralesy jsou káceny a vypalovány, orangutani nejen přicházejí o své habitaty, ale jsou zabíjeni, protože jsou brání jako škůdci olejné palmy. Olejné korporace lidem platí za každého zabitého orangutana. U obrázků a záběrů mrtvých orangutanů jsem si pobrečela a pláč mě vždy utvrdí v tom, že tohle podporovat nechci.
Mně upřímně o lidi moc nejde, ale když místní zemědělci přicházejí u svou půdu bez jakékoliv kompenzace, to mi mandle zvedlo. Vláda jim nepomůže a sami jsou moc malí páni na to, aby s tím něco udělali. Je to tedy na nás, zda jim pomůžeme. Nám to nijak neuškodí a v Indonésii a oblastech kolem rovníku to může pomoci zachránit plíce světa.
GREEN LIFE PROJEKT
 |
| Zdroj |
Na tenhle projekt jsem narazila někdy v zimě, kdy ho jedna slečna sdílela na FB stránce naší fakulty a úplně jsem se do toho zamilovala. Prostě a jednoduše jedete na tři týdny do pralesa na Sumatru, kde budete bydlet a udržovat a chránit prales a poté pojedete sbírat naplavené odpadky na okolní ostrovy. No není to ráj? Pro mě rozhodně ano. A tak každý den achám a těším se, až seberu odvahu a budu mít dost peněz na to, abych mohla jet.
- více o programu volunteer ZDE
Pomoci můžete i tak, že si koupíte kousek pralesa, já si pro začátek koupila 10m². :)
- kousek pralesa si můžete koupit ZDE
To by bylo pro dnešek vše. Konečně mám trochu více času, tak možná občas nějaký ten článek bude, pokud bude o čem psát. :)
4 dokumenty k zamyšlení
Jak jsem slibovala, dnes si dáme první a ne poslední várku dokumentů, které jsem v poslední době viděla, a které mě hodně zasáhly. Vždy jsem byla "dokumentový typ", ale měla jsem ráda takové ty miloučké dokumenty o zvířatech, kde jste se dozvěděli o jejich životě, o jejich potřebách apod. Teď mám ale potřebu koukat na něco náročnějšího a důležitějšího.
Cowspiracy: The Sustainability Secret (Cowspiracy - Klíč k udržitelnosti)
- s titulkami dostupné na Ulož.to, bez i na Youtube
Dokument o tom, že živočišný průmysl je zodpovědný za většinu globálních problémů. Je plný statistik, které se dají velmi lehko pochopit a úplně vás to vtáhne do myšlení tvůrců. Mě to dostalo. Jím maso a snažím se ho kupovat z farem a nepodporovat velkochovy, a tím přispět k lepšímu životu zvířat, ale v dokumentu je vlastně vysvětleno, že kdyby se všichni lidi rozhodli jíst maso jen z farem a ekologických chovů, na Zemi by pro to nebylo dost místa(dost pastvin a polí, kde by se pěstovalo krmivo pro dobytek).
No, celkově je to strašně zajímavé, i když z filmu cítím takový nátlak nebo až nucení k veganství, že to je jediné řešení, ale jak jeden uživatel psal na ČSFD (zde): Bylo by dost místa na to, aby se dalo vypěstovat tolik surovin, pro více než 7 miliard veganů?
Blackfish (Černý zabiják)
- s titulkami dostupné na Ulož.to
Dokument o využívání kosatek v zábavním průmyslu. O tom, jak se lidé snaží zotročit tvora, který je minimálně stejně chytrý, jako my. Drží ho v zajetí na malém prostoru, kde je frustrovaný, bez své rodiny a pak se diví, že napadne své cvičitele a ani to je nepoučí. Moje mamka na takovéhle dokumenty moc není, ale když jsem jí o tom vyprávěla, odpověděla mi tou nejprostší myšlenkou, která mě provázela celou dobu a stále ji mám v hlavě. "Proč ho prostě nepustí." Důvod je jasný, peníze. Po zhlédnutí mě docela naštval český překlad "Černý zabiják". Já jsem si z toho vzala to, že jsem se ještě utvrdila v tom, že něco takového nikdy nepodpořím a fakt by mě zajímalo, kdo z SeaWorldu a kde tahá za nitky, že to tam ještě nezavřeli a kosatky jim nevzali.
Eartlings (Pozemšťané)
- s titulkami dostupné na Ulož.to, bez i na Youtube
V tomhle případě nemůžu moc soudit, protože jsem zvládla jen prvních cca 17 minut. Dokument o zneužívání zvířat ve všech směrech. Hned na začátku vám do tváře vpálí domácí mazlíčky. Samozřejmě množírny (opět rozhorčena nad tím, že v titulkách jsou množírny přeložené jako chovné stanice), ale hlavně také odstřel a zabíjení nejen toulavých psů a koček, ale i útulkových zvířat, protože je prostě nikdo nechce. I za tu krátkou chvíli jsem docela dost brečela a zlomem, kdy jsem to vypnula bylo, když živého psa hodili do popelářského vozu a nechali ho rozmačkat. Vše samozřejmě bylo natočené. Další části jsou o játkách, zabíjení zvířat pro kožešinu a opět zábavním průmyslu.
The Cove (Zátoka)
- s titulkami dostupné na Ulož.to, bez i na Youtube
Částečně dokument o využívání delfínů v zábavním průmyslu, ale hlavně o zátoce Taiji v Japonsku, kde se každoročně masově zavraždí 20 000 delfínů. Je to zajímavě pojaté, napínavé. V první části se hlavně zkoumá a plánuje. Vyjde najevo, že Japonská zátoka Taiji skrývá masové vraždy delfínů a nikdo proti tomu nic nedělá. Naopak. Komerční lov kytovců je zakázán a Japonsko se to snaží už dlouho změnit a některé státy ho dokonce začínají podporovat. V dokumentu jsou ojedinělé záběry tohoto vraždění, které byly potají natočeny, ale přestože o tom už celý svět ví, nikdo masové vraždy delfínů nezastavil.
ZDE můžete najít další informace a také podepsat petici, aby tohle jednou provždy přestalo.
Dneska je téma celkem vážné, ale existují i zábavné, možná až absurdní dokumenty a na ty se spolu také někdy podíváme.
Mějte se krásně! :)
Cowspiracy: The Sustainability Secret (Cowspiracy - Klíč k udržitelnosti)
 |
| Zdroj |
Dokument o tom, že živočišný průmysl je zodpovědný za většinu globálních problémů. Je plný statistik, které se dají velmi lehko pochopit a úplně vás to vtáhne do myšlení tvůrců. Mě to dostalo. Jím maso a snažím se ho kupovat z farem a nepodporovat velkochovy, a tím přispět k lepšímu životu zvířat, ale v dokumentu je vlastně vysvětleno, že kdyby se všichni lidi rozhodli jíst maso jen z farem a ekologických chovů, na Zemi by pro to nebylo dost místa(dost pastvin a polí, kde by se pěstovalo krmivo pro dobytek).
No, celkově je to strašně zajímavé, i když z filmu cítím takový nátlak nebo až nucení k veganství, že to je jediné řešení, ale jak jeden uživatel psal na ČSFD (zde): Bylo by dost místa na to, aby se dalo vypěstovat tolik surovin, pro více než 7 miliard veganů?
Blackfish (Černý zabiják)
Dokument o využívání kosatek v zábavním průmyslu. O tom, jak se lidé snaží zotročit tvora, který je minimálně stejně chytrý, jako my. Drží ho v zajetí na malém prostoru, kde je frustrovaný, bez své rodiny a pak se diví, že napadne své cvičitele a ani to je nepoučí. Moje mamka na takovéhle dokumenty moc není, ale když jsem jí o tom vyprávěla, odpověděla mi tou nejprostší myšlenkou, která mě provázela celou dobu a stále ji mám v hlavě. "Proč ho prostě nepustí." Důvod je jasný, peníze. Po zhlédnutí mě docela naštval český překlad "Černý zabiják". Já jsem si z toho vzala to, že jsem se ještě utvrdila v tom, že něco takového nikdy nepodpořím a fakt by mě zajímalo, kdo z SeaWorldu a kde tahá za nitky, že to tam ještě nezavřeli a kosatky jim nevzali.
Eartlings (Pozemšťané)
 |
| Zdroj |
V tomhle případě nemůžu moc soudit, protože jsem zvládla jen prvních cca 17 minut. Dokument o zneužívání zvířat ve všech směrech. Hned na začátku vám do tváře vpálí domácí mazlíčky. Samozřejmě množírny (opět rozhorčena nad tím, že v titulkách jsou množírny přeložené jako chovné stanice), ale hlavně také odstřel a zabíjení nejen toulavých psů a koček, ale i útulkových zvířat, protože je prostě nikdo nechce. I za tu krátkou chvíli jsem docela dost brečela a zlomem, kdy jsem to vypnula bylo, když živého psa hodili do popelářského vozu a nechali ho rozmačkat. Vše samozřejmě bylo natočené. Další části jsou o játkách, zabíjení zvířat pro kožešinu a opět zábavním průmyslu.
The Cove (Zátoka)
Částečně dokument o využívání delfínů v zábavním průmyslu, ale hlavně o zátoce Taiji v Japonsku, kde se každoročně masově zavraždí 20 000 delfínů. Je to zajímavě pojaté, napínavé. V první části se hlavně zkoumá a plánuje. Vyjde najevo, že Japonská zátoka Taiji skrývá masové vraždy delfínů a nikdo proti tomu nic nedělá. Naopak. Komerční lov kytovců je zakázán a Japonsko se to snaží už dlouho změnit a některé státy ho dokonce začínají podporovat. V dokumentu jsou ojedinělé záběry tohoto vraždění, které byly potají natočeny, ale přestože o tom už celý svět ví, nikdo masové vraždy delfínů nezastavil.
ZDE můžete najít další informace a také podepsat petici, aby tohle jednou provždy přestalo.
Dneska je téma celkem vážné, ale existují i zábavné, možná až absurdní dokumenty a na ty se spolu také někdy podíváme.
Mějte se krásně! :)
Víte, co je to množírna?
STARŠÍ ČLÁNEK POSUNUTÝ NAHORU
Když se řekne množírna, v dnešní době už většina lidí ví, o co se jedná. Feny rodí štěňata v hrůzných podmínkách a ta se pak prodávají jako štěňata "čistokrevná bez PP" za celkem vysokou cenu. Fenka je většinou zavřená v kleci a živoří. Tenhle scénář známe snad všichni minimálně z internetu nebo z nějaké reportáže TV Nova a spol.
Pravdou ale je, že slovo množírna má hned několik významů a množitel není jen člověk, co chová psy v klecích. Za množírnu se dá považovat vlastně jakékoliv množení psů nebo jiných zvířat mimo chovatelskou stanici. Ať už se jedná o množení v klecích nebo v ideálních podmínkách, kdy majitelé mají dva neuchovněné psy s PP a poté opět prodávají "čistokrevné psy bez PP" nebo o případ, kdy fenku omylem obskočí cizí pes.
Zkrátka čistokrevný pes bez průkazu původu není čistokrevný. Jeho původ nelze nijak dokázat a nikdo vám nezaručí, že psi, kteří jsou prezentováni jako jeho rodiče, jsou skutečnými rodiči. Množitelé mají spoustu fint a triků, jak zájemce obalamutit a ujistit je, že jejich nabídka je seriózní a správná a vy si domů odvezete vaše vysněné plemeno.
V těchto "chovech" ale nedochází k žádnému genetickému testování a rodiče štěňat klidně můžou být nemocní.
Jen průkaz původu vám zaručí, že dostanete doopravdy to, za co platíte. Ano, psi s PP jsou dražší, než ty z množíren, ale věřte tomu, že chovatelé na prodeji štěňat mnoho nevydělají. Naopak vám zaručí chovatelský servis po celý život vašeho mazlíčka, ale máte alespoň částečnou záruku toho, že pes nebude trpět DKK apod., jelikož chovní psi jsou na to testovaní. Znám hodně lidí, co si radši koupí "čistokrevného psa bez PP" právě kvůli penězům, ale zároveň netuší, kolik mohou zaplatit za případnou veterinární péči o nemocného psa. Je hodně případů, že i pes s PP je nemocný, ale PP zaručí hlavně původ plemeno psa, ne zdraví.
Jak jsem psala výše, za množírnu se dá považovat i neúmyslné množení, kdy vám fenka zabřezne omylem. I tato štěňata zabírají místo psům z útulku, kteří na svého milujícího majitele čekají pomalu celý život a někdy se ani nedočkají. Stejně tak i tito rodiče nejsou nijak testovaní na genetické choroby a štěňata mohou být doživotně postižena.
Při pořízení mazlíčka(jako příklad používám psa) se dají jednoduše doporučit dvě jednoduchá pravidla:
 |
| Zdroj |
Když se řekne množírna, v dnešní době už většina lidí ví, o co se jedná. Feny rodí štěňata v hrůzných podmínkách a ta se pak prodávají jako štěňata "čistokrevná bez PP" za celkem vysokou cenu. Fenka je většinou zavřená v kleci a živoří. Tenhle scénář známe snad všichni minimálně z internetu nebo z nějaké reportáže TV Nova a spol.
Pravdou ale je, že slovo množírna má hned několik významů a množitel není jen člověk, co chová psy v klecích. Za množírnu se dá považovat vlastně jakékoliv množení psů nebo jiných zvířat mimo chovatelskou stanici. Ať už se jedná o množení v klecích nebo v ideálních podmínkách, kdy majitelé mají dva neuchovněné psy s PP a poté opět prodávají "čistokrevné psy bez PP" nebo o případ, kdy fenku omylem obskočí cizí pes.
Zkrátka čistokrevný pes bez průkazu původu není čistokrevný. Jeho původ nelze nijak dokázat a nikdo vám nezaručí, že psi, kteří jsou prezentováni jako jeho rodiče, jsou skutečnými rodiči. Množitelé mají spoustu fint a triků, jak zájemce obalamutit a ujistit je, že jejich nabídka je seriózní a správná a vy si domů odvezete vaše vysněné plemeno.
V těchto "chovech" ale nedochází k žádnému genetickému testování a rodiče štěňat klidně můžou být nemocní.
Jen průkaz původu vám zaručí, že dostanete doopravdy to, za co platíte. Ano, psi s PP jsou dražší, než ty z množíren, ale věřte tomu, že chovatelé na prodeji štěňat mnoho nevydělají. Naopak vám zaručí chovatelský servis po celý život vašeho mazlíčka, ale máte alespoň částečnou záruku toho, že pes nebude trpět DKK apod., jelikož chovní psi jsou na to testovaní. Znám hodně lidí, co si radši koupí "čistokrevného psa bez PP" právě kvůli penězům, ale zároveň netuší, kolik mohou zaplatit za případnou veterinární péči o nemocného psa. Je hodně případů, že i pes s PP je nemocný, ale PP zaručí hlavně původ plemeno psa, ne zdraví.
Jak jsem psala výše, za množírnu se dá považovat i neúmyslné množení, kdy vám fenka zabřezne omylem. I tato štěňata zabírají místo psům z útulku, kteří na svého milujícího majitele čekají pomalu celý život a někdy se ani nedočkají. Stejně tak i tito rodiče nejsou nijak testovaní na genetické choroby a štěňata mohou být doživotně postižena.
Při pořízení mazlíčka(jako příklad používám psa) se dají jednoduše doporučit dvě jednoduchá pravidla:
- Líbí se mi nějaké plemeno, ať už povahou nebo vzhledem- pořídím si psa s PP, jedině to mi zaručí to, že pes bude odpovídat povahově i vzhledově svému plemenu.
- Chci mazlíčka, na vzhledu mi úplně tak nezáleží- pořídím si psa v útulku. I tam najdete psy, kteří se vzhledově a povahově podobají nějakému plemenu a podle toho budete vybírat. V útulku nejsou jen labilní a dospělí psi, ale i štěňata a naprosto zdraví jedinci.
Stejně tak po pořízení psa by se měl majitel řídit jednoduchými pravidly:
- Mám psa s PP, který je vhodný do chovu- pokud by majitel chtěl mít štěňata, nechá psa uchovnit a poté může mít štěňata, která stejně jako rodič budou mít PP a budou čistokrevná.
- Mám psa s PP a štěňata nechci mít/ pes byl vyřazen z chovu- nechám psa(hlavně fenu) vykastrovat, abych zabránila nechtěnému nakrytí.
- Mám psa bez PP(ať už z množírny nebo z útulku), nechám ho co nejdříve vykastrovat(hlavně fenu)
- Rozhodně neplodím schválně ani omylem další štěňata, kterých je na světě mnoho.
Tato pravidla se dají aplikovat na každé zvíře, ať už se jedná o kočku(kde je ale třeba kastrace u obou pohlaví), koně nebo třeba i "hloupého" křečka, i když křečci zrovna přemnožení nejsou.
Jsem si vědoma toho, že článek není úplně stylisticky v pořádku, ale snažila jsem se obsáhnout úplně vše. Také chci na závěr říci, že netvrdím, že křížení psi nemají právo na život, a že je považuji za méněcenné. Tak to totiž není. Pravdou ale je, že na takovéhle psy je nejmenší poptávka a proto často končí v útulcích a dokud se útulky nevyprázdní, další kříženci nejsou třeba. Je možné, že jednou bude psů tak mnoho, že se bude muset jejich počet uměle regulovat. Ať už odstřelem nebo uspáváním nečistokrevných štěňat. I to se ve světě děje.
Jaký názor máte na tuhle problematiku vy? Budu moc ráda, když budu moci s odpůrci i s příznivci mého názoru alespoň v relativním klidu diskutovat v komentářích a zodpovědět případné nesrovnalosti a otázky k tématu. Pokud máte nějaký dodatek, který mi v článku chybí, napište mi klidně mail a já ho do článku doplním, píši totiž v docela impulzivní náladě. Tak bude moc článek sloužit ještě lépe. :)
Jsem si vědoma toho, že článek není úplně stylisticky v pořádku, ale snažila jsem se obsáhnout úplně vše. Také chci na závěr říci, že netvrdím, že křížení psi nemají právo na život, a že je považuji za méněcenné. Tak to totiž není. Pravdou ale je, že na takovéhle psy je nejmenší poptávka a proto často končí v útulcích a dokud se útulky nevyprázdní, další kříženci nejsou třeba. Je možné, že jednou bude psů tak mnoho, že se bude muset jejich počet uměle regulovat. Ať už odstřelem nebo uspáváním nečistokrevných štěňat. I to se ve světě děje.
Jaký názor máte na tuhle problematiku vy? Budu moc ráda, když budu moci s odpůrci i s příznivci mého názoru alespoň v relativním klidu diskutovat v komentářích a zodpovědět případné nesrovnalosti a otázky k tématu. Pokud máte nějaký dodatek, který mi v článku chybí, napište mi klidně mail a já ho do článku doplním, píši totiž v docela impulzivní náladě. Tak bude moc článek sloužit ještě lépe. :)
O tom, jak se mi trochu změnily priority
Za tu dobu, co jsem byla blogově mimo, mi přijde, že jsem se lehce změnila. Asi jsem díky vysoké a náročnému zkouškovému zase o trochu víc dospěla. Ale jenom trochu, nebojte.
Už mi tolik nezáleží na tom, abych si koupila rtěnku nebo nějakou dekorativku, kterou vychvaluje do nebes má oblíbená blogerka, protože vím, že ji stejně neunosím. Stejně tak si naivně nekupuji paletky stínů, i když jsem se zamilovala do Sleeku, ale s stínama to prostě neumím a stejně na to ráno nemám čas. Neutrácím peníze a kravinky na ebay, jen abych o nich mohla napsat recenzi,...
O trochu víc jsem se začala zajímat o to, jak kvalitní život mám. Mám přítele, rodinu, přátele, dobrou brigádu a skvělou školu. Bohužel to jde celkem špatně vše skloubit dohromady a ještě pořád jsem nenašla vhodný "režim", kdy bych stíhala všechno tak, abych byla spokojená hlavně já a ne jenom ti ostatní. To já totiž moc neumím, vždy se ohlížím na ostatní a pak se teprve starám o sebe.
S tímhle "zlozvykem" se snažím seknout, chci žít tak, abych primárně byla šťastná já. A pomalu, ale jistě se mi začíná dařit.
S blížícím se jarem (vím, jak vysvitne slunko, jde na mě jaro) se strašně těším na to, co bude. Nový semestr s ještě lepšíma předmětama, takové polobydlení s přítelem (jelikož jsem mamánek a prostě chci být alespoň pár dní v týdnu doma), konečně opět brigáda v minizoo a tím přísun nejen peněz, ale i zábavy a tak dále. Prostě jsem teď ve stádiu těšení se na lepší časy.
Mám hned několik cílů, které bych si chtěla splnit, není to wishlist, je to prostě cesta k většímu štěstí:
Už mi tolik nezáleží na tom, abych si koupila rtěnku nebo nějakou dekorativku, kterou vychvaluje do nebes má oblíbená blogerka, protože vím, že ji stejně neunosím. Stejně tak si naivně nekupuji paletky stínů, i když jsem se zamilovala do Sleeku, ale s stínama to prostě neumím a stejně na to ráno nemám čas. Neutrácím peníze a kravinky na ebay, jen abych o nich mohla napsat recenzi,...
O trochu víc jsem se začala zajímat o to, jak kvalitní život mám. Mám přítele, rodinu, přátele, dobrou brigádu a skvělou školu. Bohužel to jde celkem špatně vše skloubit dohromady a ještě pořád jsem nenašla vhodný "režim", kdy bych stíhala všechno tak, abych byla spokojená hlavně já a ne jenom ti ostatní. To já totiž moc neumím, vždy se ohlížím na ostatní a pak se teprve starám o sebe.
S tímhle "zlozvykem" se snažím seknout, chci žít tak, abych primárně byla šťastná já. A pomalu, ale jistě se mi začíná dařit.
S blížícím se jarem (vím, jak vysvitne slunko, jde na mě jaro) se strašně těším na to, co bude. Nový semestr s ještě lepšíma předmětama, takové polobydlení s přítelem (jelikož jsem mamánek a prostě chci být alespoň pár dní v týdnu doma), konečně opět brigáda v minizoo a tím přísun nejen peněz, ale i zábavy a tak dále. Prostě jsem teď ve stádiu těšení se na lepší časy.
Mám hned několik cílů, které bych si chtěla splnit, není to wishlist, je to prostě cesta k většímu štěstí:
- Starat se více o sebe a dělat si radost
- Kvalitněji využívat čas, opět chci být více produktivní, protože odvedená práce mě těší. A to nejen v domácích pracích, ale i v činnostech co mě baví
- Přemýšlet nad tím, co kupuji a zbytečně neutrácet
- Souvisejíc s třetím bodem, šetřit peníze na léto, abych si ho pořádně užila, se vším všudy
Vše souvisí se vším a já doufám, že po tomhle zimním útlumu s mi opět vrátí obrovská chuť do života, která mi dodává tolik energie.
O tom, jak nic nestíhám a přitom mám tolik času
Už jste si asi na Facebooku všimli, že jsem si vzala prázdniny od blogu, protože nic nestíhám. Ve skutečnosti je to trochu jinak.
Já bych i stíhala, ale už jsem opět strašně neproduktivní a spoustu času strávím bezcílným brouzdáním na internetu nebo sjížděním videí na Youtube. Zoella vydává dvě videa denně a jelikož mě strašně baví, zabiju tím dost času. Znáte to, jedno video vás dovede k jinému a to k dalšímu a už to jede. Pak přejdu k ultimátům typu "V půl začnu něco dělat." načež se to posune na třičtvrtě, na celou a někdy i na čtvrt. A ještě k tomu zase hraju Travian a to je žrout času číslo 1.
K jádru pudla. Furt si stěžuju, že nic nestíhám, že na to nemám čas, ale ve skutečnosti mám času dost, jen ho prostě neumím dobře využít. Píšu si celkem dost To Do listů, ale většinou se ty úkony dají skloubit s kouknutím na Youtube nebo klikáním Travianu, ale u zkoušek tomu tak bohužel nebude.
Skloubit dohromady školu, přítele, práci, rodinu a "koníčky" fakt moc nejde. Nebo ono to jde, jen já to neumím správně.
Prostě se občas nedokážu pomalu dokopat ani k tomu, abych vylezla z postele (dneska jsem měla budík na 9:00, válela jsem se do půl 11, co jsem asi tak stihla udělat). Zároveň ale mám dny, kdy si všechno naplánuji do posledního puntíku a do ničeho se nemusím nutit. Všechno jde samo, jako po másle.
Nevím, čím to je a co to ovlivňuje, možná počasí, možná prostě to, jak se vyspím, ale já bych chtěla, abych se mohla "svobodně" rozhodnout já sama, že to půjdu udělat. Bez ohledu na okolnosti.
Jsem tak celkově poslední dobou ve stresu a nervózní, může za to nejen škola, ale částečně i to, že jsem teď jaksi bez peněz a bude trvat nějakou dobu, než se dostanu do normálu. Což není problém, rodiče mě stále živí, ale doteď to bylo jen z menší části, teď to bude muset být asi z té větší a já se kvůli tomu cítím divně a nesvobodně. Prostě jsem si zvykla na nějaký standart toho, co si za své můžu dovolit a co ne, teď se to vše zbortilo. Nemám tolik času na práci, bohužel.
Ještě mám na srdci jednu věc. Blog se asi trochu změnil a asi i změní. Nějak mě omrzelo focení na starý foťák a tak prostě nefotím. Stejně tak mě omrzely nákupy, kosmetika apod. Spíše se teď zase vracím ke knihám, k poznávání, k životu vysokoškoláka a na blogu se to hodně promítá. Nevím, jestli to tak bude vždy, věřím, že s příchodem jara (což, je ještě za dlouho :() dostanu nový impuls energie, jako vždy a bude to zase lepší. Chladno, krátké dny a dlouhé večery mi prostě nedělají dobře. Nikdy.
Já bych i stíhala, ale už jsem opět strašně neproduktivní a spoustu času strávím bezcílným brouzdáním na internetu nebo sjížděním videí na Youtube. Zoella vydává dvě videa denně a jelikož mě strašně baví, zabiju tím dost času. Znáte to, jedno video vás dovede k jinému a to k dalšímu a už to jede. Pak přejdu k ultimátům typu "V půl začnu něco dělat." načež se to posune na třičtvrtě, na celou a někdy i na čtvrt. A ještě k tomu zase hraju Travian a to je žrout času číslo 1.
K jádru pudla. Furt si stěžuju, že nic nestíhám, že na to nemám čas, ale ve skutečnosti mám času dost, jen ho prostě neumím dobře využít. Píšu si celkem dost To Do listů, ale většinou se ty úkony dají skloubit s kouknutím na Youtube nebo klikáním Travianu, ale u zkoušek tomu tak bohužel nebude.
Skloubit dohromady školu, přítele, práci, rodinu a "koníčky" fakt moc nejde. Nebo ono to jde, jen já to neumím správně.
Prostě se občas nedokážu pomalu dokopat ani k tomu, abych vylezla z postele (dneska jsem měla budík na 9:00, válela jsem se do půl 11, co jsem asi tak stihla udělat). Zároveň ale mám dny, kdy si všechno naplánuji do posledního puntíku a do ničeho se nemusím nutit. Všechno jde samo, jako po másle.
Nevím, čím to je a co to ovlivňuje, možná počasí, možná prostě to, jak se vyspím, ale já bych chtěla, abych se mohla "svobodně" rozhodnout já sama, že to půjdu udělat. Bez ohledu na okolnosti.
Jsem tak celkově poslední dobou ve stresu a nervózní, může za to nejen škola, ale částečně i to, že jsem teď jaksi bez peněz a bude trvat nějakou dobu, než se dostanu do normálu. Což není problém, rodiče mě stále živí, ale doteď to bylo jen z menší části, teď to bude muset být asi z té větší a já se kvůli tomu cítím divně a nesvobodně. Prostě jsem si zvykla na nějaký standart toho, co si za své můžu dovolit a co ne, teď se to vše zbortilo. Nemám tolik času na práci, bohužel.
Ještě mám na srdci jednu věc. Blog se asi trochu změnil a asi i změní. Nějak mě omrzelo focení na starý foťák a tak prostě nefotím. Stejně tak mě omrzely nákupy, kosmetika apod. Spíše se teď zase vracím ke knihám, k poznávání, k životu vysokoškoláka a na blogu se to hodně promítá. Nevím, jestli to tak bude vždy, věřím, že s příchodem jara (což, je ještě za dlouho :() dostanu nový impuls energie, jako vždy a bude to zase lepší. Chladno, krátké dny a dlouhé večery mi prostě nedělají dobře. Nikdy.
Deník vysokoškolačky, díl II.: Neschopnost soustředit se
.... Když už jsem v pořádku a včas dojela do školy, uklidňuje mě myšlenka, že tam nestrávím celý den, ale většinou buď jen dopoledne nebo odpoledne a vždy se jedná jen o dvě přednášky (vyjma úterý, to je jen jedna).
Prostě pohoda. Jenže tahle pohoda je až moc velká pohoda a já jsem díky tomu tak moc líná, že nejsem schopna poslouchat přednášejícího, pokud zrovna nejsem na zoologii nebo parazitologii, která mě fakt zajímá a profesoři to vážně umí podat zábavně a chytlavě.
Bohužel, drtivá většina ostatních přednášek má stejný scénář: Sednu si, většinou někam do zadnějších řad nebo ještě lépe na balkon, vyndám si papír, penál a pokus o poznámky z předchozích hodin. A telefon, ke kterému jsem už přibalila i tablet. Notebook s sebou neberu, je totiž moc velký. Chvíli výuku sleduji, ale jakmile nějaké části neporozumím, smůla. Přednášející právě přišel o jednoho posluchače. Následující hodinu brouzdám po internetu nebo hraju hry. Těžká pohoda.
Jenže mě to rozčiluje. Jelikož (logicky), čím míň budu poslouchat na přednáškách, tím víc se toho pak na mě nabalí před zkouškama. Genetika, biologie buňky, to nechcete. A tak neustále, marně přemýšlím, jak se donutit poslouchat a dávat pozor. Docela mi pomohl tablet, kam jsem si stáhla výpisky a při poslouchání jsem je sledovala. Ovšem když se přednáška dostane do bodu, kdy rozumím vlastně jen spojkám a předložkám, je zle. V lepším případě opět beru do ruky mobil, v horším případě (ne pro Lenku, která je šťastná, že bude o hodinu dřív doma, ale pro Lenku, která pak bude o zkouškovým brečet a panikařit) si sbalím svých pět švestek a vydávám se na cestu domů.
A tak každý den svádím vnitřní boj a začínám pozorovat změnu k lepšímu (díky bohu za tátovo tablet). S blížícím se zkouškovým, narůstající panikou a zjištěním, že některým věcem absolutně vůbec nerozumím, se častěji nutím k poslouchání. Prostě se musím hecnout a jít do toho po hlavě. To bych ale nesměla být tak líná.
Tuším, že takovýhle boj svádí nejen vysokoškoláci, ale i středoškoláci. Jenže na té střední vás alespoň částečně nutili, ať tam chodíte a dáváte pozor, přeci jen je to takové "povinné nepovinné" vzdělání. Trochu mě rozčiluje, že na vysoké je to všem jedno, jestli nějaká Lenka na přednášku přijde nebo ne. Nadruhou stranu je to super, ale prostě potřebuju někoho, kdo mě k tomu dokope.
Tak se pochlubte, máte/měli jste to tak také? Jak jste se donutili makat? :)
Prostě pohoda. Jenže tahle pohoda je až moc velká pohoda a já jsem díky tomu tak moc líná, že nejsem schopna poslouchat přednášejícího, pokud zrovna nejsem na zoologii nebo parazitologii, která mě fakt zajímá a profesoři to vážně umí podat zábavně a chytlavě.
Bohužel, drtivá většina ostatních přednášek má stejný scénář: Sednu si, většinou někam do zadnějších řad nebo ještě lépe na balkon, vyndám si papír, penál a pokus o poznámky z předchozích hodin. A telefon, ke kterému jsem už přibalila i tablet. Notebook s sebou neberu, je totiž moc velký. Chvíli výuku sleduji, ale jakmile nějaké části neporozumím, smůla. Přednášející právě přišel o jednoho posluchače. Následující hodinu brouzdám po internetu nebo hraju hry. Těžká pohoda.
Jenže mě to rozčiluje. Jelikož (logicky), čím míň budu poslouchat na přednáškách, tím víc se toho pak na mě nabalí před zkouškama. Genetika, biologie buňky, to nechcete. A tak neustále, marně přemýšlím, jak se donutit poslouchat a dávat pozor. Docela mi pomohl tablet, kam jsem si stáhla výpisky a při poslouchání jsem je sledovala. Ovšem když se přednáška dostane do bodu, kdy rozumím vlastně jen spojkám a předložkám, je zle. V lepším případě opět beru do ruky mobil, v horším případě (ne pro Lenku, která je šťastná, že bude o hodinu dřív doma, ale pro Lenku, která pak bude o zkouškovým brečet a panikařit) si sbalím svých pět švestek a vydávám se na cestu domů.
A tak každý den svádím vnitřní boj a začínám pozorovat změnu k lepšímu (díky bohu za tátovo tablet). S blížícím se zkouškovým, narůstající panikou a zjištěním, že některým věcem absolutně vůbec nerozumím, se častěji nutím k poslouchání. Prostě se musím hecnout a jít do toho po hlavě. To bych ale nesměla být tak líná.
Tuším, že takovýhle boj svádí nejen vysokoškoláci, ale i středoškoláci. Jenže na té střední vás alespoň částečně nutili, ať tam chodíte a dáváte pozor, přeci jen je to takové "povinné nepovinné" vzdělání. Trochu mě rozčiluje, že na vysoké je to všem jedno, jestli nějaká Lenka na přednášku přijde nebo ne. Nadruhou stranu je to super, ale prostě potřebuju někoho, kdo mě k tomu dokope.
Tak se pochlubte, máte/měli jste to tak také? Jak jste se donutili makat? :)
Stop the water while using me- recenze
Bohužel pro mě, už mi došel šampon od Stop the water while using me. Bohudík pro vás, protože si konečně můžete přečíst můj názor nejen na šampon, ale i na kondicionér. Je fakt, že se jedná o trochu dražší produkty a myslím si, že čím více recenzí si přečtete, tím lépe pro vás. Nikdo nechce kupovat zajíce v pytli. Veškeré info o značce a eshopu, kde jsem ji kupovala, si můžete přečíst v článku s prvními dojmy (zde).
Začneme šamponem. Zprvu jsem byla dost rozpačitá, přišlo mi, že málo pění, ale postupem času jsem si našla správný grif na to, jak šampon pořádně napěnit. Stačilo ho v rukách promnout s kapkou vody a hned pěnil více. Taky je pravda, že jsem si ho ze začátku hodně šetřila a používala jsem třeba jen množství ze dvou pumpnutí, což bylo celkem malé množství. Nakonec jsem se ustálila na 4-5 pumpnutí (mám dlouhé vlasy cca pod prsa), podle toho, jak moc jsem vlasy měla špinavé nebo mastné. Tímhle stylem mi šampon vydržel skoro 4 měsíce, vlasy jsem si myla obden. Co se funkčnosti týče, nemám co vytknout. Vlasy umyje, odmastí a přijdou mi po nich vážně čisté a takové nezatížené. Ze začátku mi vlasy trochu vysušoval, ale přijde mi, že časem se to zlepšilo.
Shrnutí:
+ přírodní kosmetika
+ funkčnost
+ celkem dlouho vydrží
- ze začátku trochu vysušoval
- cena-349Kč
Musím říct, že jsem se šamponem byla velmi spokojená, ale od další koupě mě odrazuje cena i když kondicionér je dražší a momentálně zkouším v drogériích najít levnější alternativu. Pokud najdu, určitě dám vědět. A vodu jsem zastavila. :)
Kondicionér jsem ještě nevypotřebovala a jsem za to ráda, ubývá podstatně pomaleji než šampon. Opět jsem hledala ideální dávku a skončila jsem na třech pumpnutích. Aplikuji ho na konce vlasů na délku přibližně 20 centimetrů, což nejsou úplně konečky, ale mě to tak vyhovuje. Tímhle kondicionérem se krásně vyrušilo to počáteční vysušování a já jsem z něj stále nadšená. Vlasy vyživí, je to znát, ale na rozdíl od klasických "nepřírodních" značek po něm nejsou vlasy nijak extrémně lesklé. Jsou lesklé tak jako přirozeně, proto mi přijde, že ostatní kondicionéry vlasy tak trochu obalí a tím je způsoben ten lesk. Tohle byl vážně lesk vlasů, ne nějakého "obalu".
Shrnutí:
+ pomalu ubývá
+ vyživuje
+ přirozený lesk
- cena- 449Kč
Opět mě od další koupě odrazuje jen cena, která je ještě vyšší než u šamponu. A já si nechci kupovat samotný šampon, protože mi to dohromady přijde jako super kombo a nechci ho narušit.
Pokud alternativu najdu, dozvíte se o tom.
Úplně na závěr mohu s klidem doporučit jak šampon, tak kondicionér, protože dohromady jsou úplně ideální a poskytnou péči, kterou vlasy potřebují. Jsem moc ráda, že jsem se ke koupi odhodlala a i když už po třetí zmiňuji, že cena je pro mě vysoká, určitě si někdy ještě udělám radost. Buď stejnou řadou nebo nějakou jinou. :)
Začneme šamponem. Zprvu jsem byla dost rozpačitá, přišlo mi, že málo pění, ale postupem času jsem si našla správný grif na to, jak šampon pořádně napěnit. Stačilo ho v rukách promnout s kapkou vody a hned pěnil více. Taky je pravda, že jsem si ho ze začátku hodně šetřila a používala jsem třeba jen množství ze dvou pumpnutí, což bylo celkem malé množství. Nakonec jsem se ustálila na 4-5 pumpnutí (mám dlouhé vlasy cca pod prsa), podle toho, jak moc jsem vlasy měla špinavé nebo mastné. Tímhle stylem mi šampon vydržel skoro 4 měsíce, vlasy jsem si myla obden. Co se funkčnosti týče, nemám co vytknout. Vlasy umyje, odmastí a přijdou mi po nich vážně čisté a takové nezatížené. Ze začátku mi vlasy trochu vysušoval, ale přijde mi, že časem se to zlepšilo.
Shrnutí:
+ přírodní kosmetika
+ funkčnost
+ celkem dlouho vydrží
- ze začátku trochu vysušoval
- cena-349Kč
Musím říct, že jsem se šamponem byla velmi spokojená, ale od další koupě mě odrazuje cena i když kondicionér je dražší a momentálně zkouším v drogériích najít levnější alternativu. Pokud najdu, určitě dám vědět. A vodu jsem zastavila. :)
Kondicionér jsem ještě nevypotřebovala a jsem za to ráda, ubývá podstatně pomaleji než šampon. Opět jsem hledala ideální dávku a skončila jsem na třech pumpnutích. Aplikuji ho na konce vlasů na délku přibližně 20 centimetrů, což nejsou úplně konečky, ale mě to tak vyhovuje. Tímhle kondicionérem se krásně vyrušilo to počáteční vysušování a já jsem z něj stále nadšená. Vlasy vyživí, je to znát, ale na rozdíl od klasických "nepřírodních" značek po něm nejsou vlasy nijak extrémně lesklé. Jsou lesklé tak jako přirozeně, proto mi přijde, že ostatní kondicionéry vlasy tak trochu obalí a tím je způsoben ten lesk. Tohle byl vážně lesk vlasů, ne nějakého "obalu".
Shrnutí:
+ pomalu ubývá
+ vyživuje
+ přirozený lesk
- cena- 449Kč
Opět mě od další koupě odrazuje jen cena, která je ještě vyšší než u šamponu. A já si nechci kupovat samotný šampon, protože mi to dohromady přijde jako super kombo a nechci ho narušit.
Pokud alternativu najdu, dozvíte se o tom.
Úplně na závěr mohu s klidem doporučit jak šampon, tak kondicionér, protože dohromady jsou úplně ideální a poskytnou péči, kterou vlasy potřebují. Jsem moc ráda, že jsem se ke koupi odhodlala a i když už po třetí zmiňuji, že cena je pro mě vysoká, určitě si někdy ještě udělám radost. Buď stejnou řadou nebo nějakou jinou. :)
Deník vysokoškolačky, díl I.: Dojíždění
Asi už mě docela dobře znáte a pokud ne, brzy zjistíte, jak moc problémový člověk jsem. Po nástupu na vysokou si to uvědomuji čím dál tím častěji, protože už pomalu není dne, kdy bych nějaký problém neměla a nebo alespoň nepřemýšlela nad tím, jak moc pravděpodobné je, že se mi tenhle a tamhleten problém stane.
A jelikož tu poslední dobou byly samé "vážnější" články, rozhodla jsem se vás pobavit slastmi a strastmi mého vysokoškolského života. No a, protože jsem to já, slečna Lenka šikovná a klidná za každé situace(ironie), rozhodně se vše nevejde do jednoho článku.
Dnes bych probrala cestování a dojíždění do školy a ze školy. Asi hlavně kvůli přítelovi a kvůli rodině a brigádě, jsem si místo koleje zvolila dojíždění. Není na tom nic složitého, rychlíky od nás do Prahy jezdí každou hodinu a cesta trvá přibližně(ach ta zpoždění) 45minut. Pro mě, už tady začínají první problémy: "V kolik vyjíždět z domu abych na nádraží nebyla ani brzy ani pozdě?". Když si tuhle primitivní otázku zodpovím a v pořádku dorazím do Prahy, začíná lov na metro a na tramvaje.
Když už konečně trefím správný směr metra a nastoupím, nahodím výraz a lá "jsem Pražák" a v metru umím jezdit", načež se metro rozjede a já skončím přinejlepším v objetí cestujícího vedle, v horším případě na druhém konci vagónu. Tohle budu muset ještě potrénovat. Jakmile jízdu překonám, samozřejmě z metra vylezu na druhé straně, než potřebuju a od zastávky tramvaje mě dělí nejméně čtyřproudová silnice, kde se prohání snad všechny dopravní prostředky světa. Konečně jsem na zastávce a přijede má tramvaj. Nastoupím a opět nasazuji Pražácký výraz. Opět neúspěšně. Načež zjistím, že jedu pozdě, a že přijdu pozdě. Do školy docházím uřícená, červená a psychicky na dně. To vše platí, pokud se cestou někde neztratím.
Statečně překonám všechny přednášky a vyrážím na nádraží. Opakuje se tramvajový a metrový scénář a já jsem konečně ve vlaku domů. Stejně, jako ráno, si nesednu a pokud náhodou ano, společnost mi dělá nějaký smraďoch a chlápek se čtyřmi kufry. Venku už je tma a já mám samozřejmě nervy, abych neusnula, jelikož je mi úplně jasné, že bych se vzbudila v Mnichově, a to nechci. Další problém tmy je to, že nepoznám, jestli už jsme doma, protože vlak má občas dvě mezizastávky a občas jen jednu(v pondělí jsem si vyzkoušela osobák, který měl zastávek asi tak 10).
Statečně vystoupím na správném nádraží a zbývá mi poslední cestovně-dopravní problém. Vycouvat z parkoviště, kde není nic vidět přes auta, která jsou zaparkovaná vedle vás a pokud tam stojí nějaký šikula, je to fakt těžký.
Jsem doma, vyčerpaná, ale šťastná, že jsem přežila! :)
Musím vám ale říci, že se lepším a dojíždění se stává menším problémem, článek vlastně popisuje můj první týden ve škole.
A jelikož tu poslední dobou byly samé "vážnější" články, rozhodla jsem se vás pobavit slastmi a strastmi mého vysokoškolského života. No a, protože jsem to já, slečna Lenka šikovná a klidná za každé situace(ironie), rozhodně se vše nevejde do jednoho článku.
Dnes bych probrala cestování a dojíždění do školy a ze školy. Asi hlavně kvůli přítelovi a kvůli rodině a brigádě, jsem si místo koleje zvolila dojíždění. Není na tom nic složitého, rychlíky od nás do Prahy jezdí každou hodinu a cesta trvá přibližně(ach ta zpoždění) 45minut. Pro mě, už tady začínají první problémy: "V kolik vyjíždět z domu abych na nádraží nebyla ani brzy ani pozdě?". Když si tuhle primitivní otázku zodpovím a v pořádku dorazím do Prahy, začíná lov na metro a na tramvaje.
Když už konečně trefím správný směr metra a nastoupím, nahodím výraz a lá "jsem Pražák" a v metru umím jezdit", načež se metro rozjede a já skončím přinejlepším v objetí cestujícího vedle, v horším případě na druhém konci vagónu. Tohle budu muset ještě potrénovat. Jakmile jízdu překonám, samozřejmě z metra vylezu na druhé straně, než potřebuju a od zastávky tramvaje mě dělí nejméně čtyřproudová silnice, kde se prohání snad všechny dopravní prostředky světa. Konečně jsem na zastávce a přijede má tramvaj. Nastoupím a opět nasazuji Pražácký výraz. Opět neúspěšně. Načež zjistím, že jedu pozdě, a že přijdu pozdě. Do školy docházím uřícená, červená a psychicky na dně. To vše platí, pokud se cestou někde neztratím.
Statečně vystoupím na správném nádraží a zbývá mi poslední cestovně-dopravní problém. Vycouvat z parkoviště, kde není nic vidět přes auta, která jsou zaparkovaná vedle vás a pokud tam stojí nějaký šikula, je to fakt těžký.
Jsem doma, vyčerpaná, ale šťastná, že jsem přežila! :)
Musím vám ale říci, že se lepším a dojíždění se stává menším problémem, článek vlastně popisuje můj první týden ve škole.
Najde se podobně talentovaný cestovatel i mezi čtenáři? :)
Stop the water while using me!- První dojmy
"Stop the Water While Using Me!" je německá firma, která kromě výroby luxusní přírodní kosmetiky lobbuje za šetrnou spotřebu vody, základ našeho života. „Když mě používáš, zastav vodu“ – tento pokyn je nepřehlédnutelný na každé lahvičce. Přírodní kosmetika Stop the Water je veganská (až na výjimku jednoho produktu, u kterého to výslovně uvádíme, neobsahuje žádné živočišné suroviny) a pomáhá nejen tím, že je biologicky plně odbouratelná, ale i podporou projektů na záchranu vody. Je nám sympatická nejen svým čistým, ze 100 % přírodním složením, ale i tím, že svoje poselství dostávají všude, kde mohou - vtipně a inteligentně.
I ty nejpřísnější certifikáty přírodní kosmetiky požadují jen 85 nebo 90 % přírodních surovin a dokonce jen 20 % BIO surovin. Kosmetika od Stop the Water je zcela výjimečná tím, že její složení je přírodní z plných 100 % a více než 80 % surovin je v BIO kvalitě.
Produkty od Stop the Water While Using Me! neobsahují žádná syntetická barviva a aromata, pouze přírodní vůně z esenciálních olejů. Taktéž žádný silikon, parafín nebo jakékoliv jiné suroviny z ropy.
No pořád jsem váhala nad koupí a to z několika důvodů: V Čechách nebyla dostupná a tak bych musela objednávat z cizího eshopu a platit celkem drahé poštovné. Není to zrovna nejlevnější značka a já jsem nechtěla "zbytečně vyhazovat peníze".Nakonec jsem si na tuto značku vzpoměla po více než roce a zkusila na jejich webových stránkách vyhledat obchod v Čechách(cestovní verze produktů byly na Zootu, ale tu jsem nechtěla). Nečekala jsem to, ale našlo mi to eshop www.econea.cz. Nadšeně jsem tam našla štítek se Stop the water a přemýšlela jsem nad tím, co si koupím. Už dlouho jsem si neudělala radost jen tak a tohle byla příležitost. Vybrala jsem si 4 produkty: Šampón s rozmarýnem a grapefruitem a k tomu i stejný kondicionér, mýdlo s medem a citrónem a zubní pastu s mátou.
Už jsem samozřejmě vše zkoušela a tak vám chci povědět své první dojmy.
Za celou objednávku jsem utratila 1 375,00 Kč včetně poštovného. Objednávku jsem zaplatila v úterý odpoledne a už ve čtvrtek jsem měla balíček doma, takže s eshopem jsem maximálně spokojená.
Můj první dojem je tedy naprosto skvělý, jsem doopravdy nadšená. Líbí se mi nejen obsah, ale i stylové balení, které mi připomíná, že mám zastavit vodu. Je to maličkost, ale ušetří se tím spoustu vody.
Trochu mě ale mrzí, že balení nejsou větší, přeci jen si myslím, že mi vše vydrží tak něco málo přes měsíc. Ale obaly mi naštěstí zůstanou a já je rozhodně využiji.
Už jsem samozřejmě vše zkoušela a tak vám chci povědět své první dojmy.
Za celou objednávku jsem utratila 1 375,00 Kč včetně poštovného. Objednávku jsem zaplatila v úterý odpoledne a už ve čtvrtek jsem měla balíček doma, takže s eshopem jsem maximálně spokojená.
Šampón s kondicionérem jsem zkoušela ve čtvrtek a byla jsem překvapená. Obojí nádherně voní a stačí doopravdy jen malé množství. Překvapilo mě, že šampón moc nepěnil, ale přesto vlasy dobře umyl a to jsem je měla dost mastné a zaprášené z práce. Kondicionér mi pomohl z rozčesáním konečků, ale jelikož jsem ho nedávala k hlavě, tak tam jsem měla trochu problém. Ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. O tom, co mi tyhle dva nadějní miláčci provedly s vlasy se dozvíte až v recenzi, kterou plánuji s odstupem času.
Šampón stál 349Kč a kondicionér 449Kč.
Šampón stál 349Kč a kondicionér 449Kč.
Pasty jsem se trochu bála, ještě jsem žádnou přírodní nezkoušela. Měla jsem obavy z toho, že bude ošklivě chutnat, ale opak je pravdou. Chutná jako klasická mentolová pasta, ale přišla mi taková jemnější, než ty "klasické" Signal, Colgate apod. za což jsem ráda, protože mě se občas po ránu dělá z pasty zle. Bližší info o tom, jaký má na zuby vliv vám budu moci říci až s odstupem času v nějaké recenzi.
Pasta stála 229Kč
Mýdlo jsem ještě nezkoušela, šetřím si ho. Stálo 249Kč:)
Mýdlo jsem ještě nezkoušela, šetřím si ho. Stálo 249Kč:)
Můj první dojem je tedy naprosto skvělý, jsem doopravdy nadšená. Líbí se mi nejen obsah, ale i stylové balení, které mi připomíná, že mám zastavit vodu. Je to maličkost, ale ušetří se tím spoustu vody.
Trochu mě ale mrzí, že balení nejsou větší, přeci jen si myslím, že mi vše vydrží tak něco málo přes měsíc. Ale obaly mi naštěstí zůstanou a já je rozhodně využiji.
Znáte značku Stop the water while using me? Co říkáte na nápad s poselstvím na obale? :)
Knižní tipy z maturitního seznamu
Všem školákům se blíží prázdniny a pro studenty středních škol je to ideální čas k tomu, si přečíst nějaké knihy z maturitního seznamu. Je to asi ta největší nuda, kterou jsem při maturitní přípravě zažila, kor když jsem si vybrala nějakou nudnou knížku.
S odstupem času si ale říkám, že jsem tam objevila knihy, které nejen, že se bezvadně četli, ale byly zajímavé i pro mé nematurující kamarády.
Proto jsem se rozhodla vybrat pár knih z mého seznamu, které doopravdy stojí za přečtení, i když máte maturitu už pár let za sebou. Jsou to knihy, které mě šokovaly, ale i pobavily a donutily k zamyšlení.
Už dlouho jsem o knihách nepsala(už víc jak rok nebyl knižní článek!) a chci vám připomenout, že já se vyžívám v kontroverzních tématech, týkajících se například sexuality a nacismu(obecněji druhé světové války). A to se trochu promítlo i do mého výběru knih.
Na některé kontroverznější knihy už jsem dříve napsala recenze:
1984
Svět podle Garpa
Smrt je mým řemeslem
451°Fahrenheita
Dnes vám stručně představím další knihy.
Můj názor: knihu jsem četla pár dní před maturitou, ale děj mě donutil se na čtení maximálně soustředit. Žasla jsem nad tím, jak se hlavní postava vyvíjela a jak vše nakonec dopadlo a jelikož je to kniha podle skutečné události, nemohla jsem a stále nemohu pochopit to, jak se někdo může nechat až do takové míry ovlivnit náboženstvím a nějakou ideologií. Bohužel se to ale děje stále i dnes a já to stále nedokážu pochopit.
S odstupem času si ale říkám, že jsem tam objevila knihy, které nejen, že se bezvadně četli, ale byly zajímavé i pro mé nematurující kamarády.
Proto jsem se rozhodla vybrat pár knih z mého seznamu, které doopravdy stojí za přečtení, i když máte maturitu už pár let za sebou. Jsou to knihy, které mě šokovaly, ale i pobavily a donutily k zamyšlení.
Už dlouho jsem o knihách nepsala(už víc jak rok nebyl knižní článek!) a chci vám připomenout, že já se vyžívám v kontroverzních tématech, týkajících se například sexuality a nacismu(obecněji druhé světové války). A to se trochu promítlo i do mého výběru knih.
Na některé kontroverznější knihy už jsem dříve napsala recenze:
1984
Svět podle Garpa
Smrt je mým řemeslem
451°Fahrenheita
Dnes vám stručně představím další knihy.
 |
| zdroj |
Ladislav Fuks- Spalovač mrtvol
Anotace: Psychologický hororový román o pracovníku krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl ovlivněn orientální filosofií, stává maniak, vrah celé své rodiny, manželky, syna (dcera mu však uteče), přičemž věří, že je smrt očistí. Jde vidět jak postupem děje se stává z člověka, který nadevše miluje svoji rodinu bezcitný vrah, který propadl určité ideologii.Můj názor: knihu jsem četla pár dní před maturitou, ale děj mě donutil se na čtení maximálně soustředit. Žasla jsem nad tím, jak se hlavní postava vyvíjela a jak vše nakonec dopadlo a jelikož je to kniha podle skutečné události, nemohla jsem a stále nemohu pochopit to, jak se někdo může nechat až do takové míry ovlivnit náboženstvím a nějakou ideologií. Bohužel se to ale děje stále i dnes a já to stále nedokážu pochopit.
 |
| zdroj |
William Golding- Pán much
Anotace:Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?
Můj názor: Knížka se ze začátku tváří jako oddychovka pro děti o chlapcích, co ztroskotají na ostrově a vytváří fungující společnost. Vše se pak ale zvrtne a já jsem četla s otevřenou pusou o tom, jak jsou chlapci v afektu, vyhecovaní bojovým pokřikem, schopni zabít nevinného spolužáka. O tom, jak se smečka zbavuje slabších a moudřejších, kteří ji ohrožují. O tom, jak se z člověk celkem rychle stane zvíře. I když je kniha přes 60 let stará, stále nutí člověka přemýšlet nad současnou společností.
Jean-Paul Sartre- Zeď
 |
| Zdroj |
Anotace: Sbírka novel vznikala postupně v rozmezí tří let. Některé z nich byli nejprve otištěny samostatně, avšak od roku 1939, kdy vyšly poprvé pod názvem Zeď (Le Mur), byly nadále vždy publikovány společně ve stejném pořadí a pod stejným titulem. Tato sbírka obsahuje 5 novel: Zeď, Místnost, Hérostratos, Intimita a Mládí vůdce.
Můj názor:
Na tuhle knihu jsem narazila, když jsem hledala něco, co přečtu rychle a bude mě to bavit. Jak je psáno, kniha obsahuje 5 novel a každá z nich je něčím neuvěřitelně zajímavá a čtivá. Nejvíce kontoverzní je asi novela Mládí vůdce, kde je jedno z témat homosexualita a také oidipovský komplex. Pro mě tohle byla jedna z nejlepších "povídkových knih", co jsem četla. Neffův Čtvrtý den až navěky to nepřekoná, ale řadím ho na druhé místo.
Anotace: Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné vřesovištní krajině. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes? Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zdánlivě vzpírají lidskému chápání, vychází u této nejznámější anglické detektivky z principů gotického románu.
Na tuhle knihu jsem narazila, když jsem hledala něco, co přečtu rychle a bude mě to bavit. Jak je psáno, kniha obsahuje 5 novel a každá z nich je něčím neuvěřitelně zajímavá a čtivá. Nejvíce kontoverzní je asi novela Mládí vůdce, kde je jedno z témat homosexualita a také oidipovský komplex. Pro mě tohle byla jedna z nejlepších "povídkových knih", co jsem četla. Neffův Čtvrtý den až navěky to nepřekoná, ale řadím ho na druhé místo.
Arthur Conan Doyle- Pes Baskervillský
Anotace: Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné vřesovištní krajině. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes? Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zdánlivě vzpírají lidskému chápání, vychází u této nejznámější anglické detektivky z principů gotického románu.
Můj názor: Klasika nakonec. Tahle kniha nijak kontroverzní není, ale vážně stojí za přečtení. Já na detektivky moc nejsem, ale tahle kniha mě uchvátila. Vše je nádherně vylíčené a děj vás vtáhne do sebe. Musím uznat, že Doyle byl opravdu Pan spisovatel a já plánuji číst i další jeho povídky. Chvílemi jsem se dokonce i trochu bála a to se mi u knih moc často nestává
EKO nebo EKO?
Dnešní článek bych ráda pojala jako soubor mých názorů na několik hodně diskutovaných témat v poslední době. Jsem totiž hrozně zmatená a chci vědět, jestli jsem sama nebo ne.
Ještě vůbec nevím, jak kvalitní to bude článek, jelikož mám toho na srdci hodně a nevím, jak to ventilovat.
Zkrátka jde o to, že všude se teď mluví o tom, že bychom měli být více ekologičtí a více se zajímat o životní prostředí. Také bychom ale měli být ekonomičtí a měli bychom šetřit peníze, vodu, využívat alternativní zdroje energií a šetřit zdroje neobnovitelné.
Měli bychom se zajímat o to, co jíme, co si oblékáme a čím se malujeme a snažit se kupovat takové výrobky, které nejsou škodlivé ani pro nás ani pro životní prostředí.
Když vše spojím dohromady, představím si celkem jasné a jednoduché pokyny:
Ráda si koupím BIO potraviny, ale jejich cena je téměř vždy vyšší, než cena "klasických" potravin. Chtěla bych si koupit tričko od menší značky, ale stojí několikanásobně víc, než tričko z "háemka". Chtěla bych si koupit přírodní kosmetiku netestovanou na zvířatech, ale nemůžu si ji dovolit.
Co mám tedy dělat?
Jak můžu být ekologická a zároveň ekonomická zároveň? Vše co je eko/bio/vegan je drahé a pokud chci být i ekonomická a šetřit peníze, neměla bych si to kupovat, jelikož to vlastně nutně nepotřebuji a můžu si koupit levnější alternativu. Což je výhodné pro mě, ale není to ekologické.
Zkrátka nedokážu pochopit, jak něco co je dobré pro planetu nebo pro nás, může být dražší než to, co nám škodí. Zákonitě by to mělo být naopak. Cigarety jsou škodlivé a také jsou drahé, alkohol je také drahý. Jsme pak vlastně nuceni kupovat to levnější a škodlivější jídlo/oblečení. Proč no není naopak?
Já jsem na tom zatím tak, že oblečení, jídlo i kosmetiku nakupuji podle ceny, ne podle toho, odkud je a co obsahuje. Bohužel nemohu jinak.
Snažím se to ale kompenzovat v jiných věcech. Šetřím vodu, třídím odpad, nekupuji si balené vody a snažím se hledat další způsoby, jak planetě ulehčit.
PROSTĚ NEMŮŽU BÝT EKOLOGICKÁ A ZÁROVEŇ EKONOMICKÁ.
Ještě vůbec nevím, jak kvalitní to bude článek, jelikož mám toho na srdci hodně a nevím, jak to ventilovat.
Zkrátka jde o to, že všude se teď mluví o tom, že bychom měli být více ekologičtí a více se zajímat o životní prostředí. Také bychom ale měli být ekonomičtí a měli bychom šetřit peníze, vodu, využívat alternativní zdroje energií a šetřit zdroje neobnovitelné.
Měli bychom se zajímat o to, co jíme, co si oblékáme a čím se malujeme a snažit se kupovat takové výrobky, které nejsou škodlivé ani pro nás ani pro životní prostředí.
Když vše spojím dohromady, představím si celkem jasné a jednoduché pokyny:
- Šetři vodu. Zavři kohoutek, když se mydlíš, čistíš si zuby,...
- Choď více pěšky, jezdi na kole nebo si třeba kup auto na plyn.
- Kupuj si BIO potraviny, podporuj rodinné, lokální firmy, farmy, chovy.
- Kupuj si oblečení od ověřených prodejců, kteří šijí mimo Asii nebo od menších firem.
- Čti složení kosmetiky a kupuj takovou, která nebude obsahovat škodlivé látky.
- Přemýšlej nad tím, co si kupuješ. Potřebuješ to? Obejdeš se bez toho?
Ráda si koupím BIO potraviny, ale jejich cena je téměř vždy vyšší, než cena "klasických" potravin. Chtěla bych si koupit tričko od menší značky, ale stojí několikanásobně víc, než tričko z "háemka". Chtěla bych si koupit přírodní kosmetiku netestovanou na zvířatech, ale nemůžu si ji dovolit.
Co mám tedy dělat?
Jak můžu být ekologická a zároveň ekonomická zároveň? Vše co je eko/bio/vegan je drahé a pokud chci být i ekonomická a šetřit peníze, neměla bych si to kupovat, jelikož to vlastně nutně nepotřebuji a můžu si koupit levnější alternativu. Což je výhodné pro mě, ale není to ekologické.
Zkrátka nedokážu pochopit, jak něco co je dobré pro planetu nebo pro nás, může být dražší než to, co nám škodí. Zákonitě by to mělo být naopak. Cigarety jsou škodlivé a také jsou drahé, alkohol je také drahý. Jsme pak vlastně nuceni kupovat to levnější a škodlivější jídlo/oblečení. Proč no není naopak?
Já jsem na tom zatím tak, že oblečení, jídlo i kosmetiku nakupuji podle ceny, ne podle toho, odkud je a co obsahuje. Bohužel nemohu jinak.
Snažím se to ale kompenzovat v jiných věcech. Šetřím vodu, třídím odpad, nekupuji si balené vody a snažím se hledat další způsoby, jak planetě ulehčit.
PROSTĚ NEMŮŽU BÝT EKOLOGICKÁ A ZÁROVEŇ EKONOMICKÁ.
Napište mi, jak se k této problematice stavíte Vy a co děláte pro naši planetu a hlavně pro sebe. Šetříte si na kosmetiku nebo na oblečení?
Co všechno zvážit při výběru vysoké školy?
Už se mi to kvapem blíží. Odevzdala jsem přihlášku k maturitě, navštívila jsem dny otevřených dveří a pomalu bych se měla začít rozhodovat o tom, jakou vysokou školu budu chtít studovat. Jenže jakou si mám vybrat? Tu co by mě bavila, ale nenašla bych uplatnění nebo náročnější vysokou s jistým zaměstnáním? Ještě spousta dalších otazníků mi visí nad hlavou a já si to musím bedlivě promyslet. A pokud máte stejné problémy jako já, určitě Vám přijde vhod několik tipů, které Vám to rozhodování přinejmenším ulehčí.
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT OHLEDNĚ ZAMĚŘENÍ:
Pokud Vás to zajímá, já bych se moc chtěla dostat na VŠCHT, konkrétně na obor Forenzní analýza a nebo na Biologii na UK. Obojí jsou těžké školy, takže musím makat. Snad se mi zadaří. :)
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT OHLEDNĚ ZAMĚŘENÍ:
- Určitě je třeba rozhodnout se o tom, jaký obor by Vás bavilo studovat, ale zase je potřeba určitého nadhledu. Nemůžete si naivně myslet, že půjdete studovat speciální chovy a budete pracovat jako ošetřovatel v ZOO. Možné to je, ale šance je poměrné malá.
- Když už zjistíte, jaký obor nebo jaké odvětví by pro Vás bylo přijatelné, musíte se zamyslet nad uplatněním. Obecně se říká, že je těžší najít uplatnění v humanitních oborech než v technických a přirodovědných a proto si myslím, že je hloupost jít studovat například teologii nebo filozofii bez žádného konkrétního zaměření. Zkrátka musíte přemýšlet nad tím, kde byste mohli v budoucnu pracovat a jak těžké/snadné by bylo toto zaměstnání získat. Přeci jen je větší šance, že si najdete práci jako učitel než jako policejní kriminalista.
- Dalším a asi nejdůležitějším faktorem v rozhodování je fakt, jestli dané studium budete zvládat. Jak moc často se budete muset učit, jaké pro to máte předpoklady a hlavně, jestli máte k danému oboru alespoň nějaké základy získané buď ze školy nebo z Vaší vlastní iniciativy. Je určitě lepší studovat něco, o čem alespoň nějaké základní znalosti máte. Pro studenta střední zdravotnické školy určitě bude snazší studovat lékařství než architekturu. Samozřejmě to můžete zkusit, ale dá to mnohem větší práci než jít studovat to, co už alespoň částečně umíte.
- Pokud už v tomhle všem máte jasno, můžete se začít zajímat o konkrétní vysoké školy. O umístění, o náročnost a o prestiž.
- Jako první je třeba si rozmyslet, jestli chcete na VŠ dojíždět, jestli chcete být na koleji nebo chcete mít vlastní byt. Záleží určitě na vzdálenosti VŠ od Vašeho bydliště. Pokud jste z Prahy a chcete na Karlovu univerzitu, dojíždění je asi nejlevnější alternativa. Pokud ale máte vybranou vysokou dál, vyplatí se spíše bydlení v místě studia. Pak už jen záleží na Vašich rodičích, jestli Vám kolej nebo byt budou platit a nebo si budete muset začít vydělávat. S prací vlastně souvisí bod o náročnosti studia. Když se budete muset každý den intenzivně učit, protože studium nebudete zvládat, je nemožné ještě chodit na brigádu.
- V závislosti na uplatnění je dobré zjistit si, jaké školy jsou více prestižní než ostatní a jaké se ve Vašem životopise budou lépe vyjímat. Absolvent Univerzity Karlovy asi bude vypadat lépe než absolvent České zemědělské univerzity(tím ČZU nechci nijak shazovat, je tam totiž mnoho oborů, které na jiných VŠ nenajdete a sama si tam asi jednu přihlášku dám). S prestiží ale roste náročnost školy.
- Jako poslední bod k zamyšlení, který se týká jak oborů tak škol, je šance na přijetí. Přijímací zkoušky na některé vysoké školy jsou doopravdy náročné a nevyhnete se jim. Naopak na některé školy se můžete, díky dobrým známkám ze střední, dostat i bez přijímaček. To už pak záleží na konkrétní VŠ, do jakého průměru a z jakých předmětů bude známky počítat. Na některé obory VŠCHT berou do průměru 2,5. Naopak na farmacii do 1,1.
Pokud Vás to zajímá, já bych se moc chtěla dostat na VŠCHT, konkrétně na obor Forenzní analýza a nebo na Biologii na UK. Obojí jsou těžké školy, takže musím makat. Snad se mi zadaří. :)
Jak jste se Vy rozhodovali/rozhodujete/budete rozhodovat při výběru vysokých škol? Jaká kritéria jsou pro Vás nejdůležitější? :)
Grow-it Divoké květiny, obchod s dárky.cz
Na facebooku jsem Vám psala o zajímavé spolupráci, kterou jsem uzavřela. Jednalo se o eshop http://www.obchod-s-darky.cz/.
Výrobek jsem si vybírala dlouho, chtěla jsem totiž něco krásného a něco, o čem se mi bude hezky psát. Vybrala jsem si tedy sadu Grow-it Divoké kvítí.
Nejsem žádná velká pěstitelka, ale doufám, že mi co nevidět květiny vyrostou a já se budu moc kochat jejich krásnou vůní a vzhledem. Nikdy jsem žádnou takovou sadu doma neměla, takže jsem hned po obdržení balíčku květiny zasadila. Bylo to celkem snadné.
Zasadila jsem tedy pouze do dvou květináčů, nechala jsem si také něco na další pokusy, kdyby se kytičkám má péče nelíbila. :)
Po týdnu už mi rostlinky začaly klíčit a strašně se těším až vyrostou do plné krásy.
Se sadou jsem tedy moc spokojená, přemýšlím, že nějakou z nich koupím i někomu na Vánoce. :)
Hodnocení eshopu:
+super domluva
+rychlé doručení
+krásný výrobek
-(doopravdy miniaturní) pro mě malý výběr zboží
Výrobek jsem si vybírala dlouho, chtěla jsem totiž něco krásného a něco, o čem se mi bude hezky psát. Vybrala jsem si tedy sadu Grow-it Divoké kvítí.
Zasadila jsem tedy pouze do dvou květináčů, nechala jsem si také něco na další pokusy, kdyby se kytičkám má péče nelíbila. :)
Po týdnu už mi rostlinky začaly klíčit a strašně se těším až vyrostou do plné krásy.
Hodnocení eshopu:
+super domluva
+rychlé doručení
+krásný výrobek
-(doopravdy miniaturní) pro mě malý výběr zboží
Zkoušeli jste někdy podobné "pěstitelské sady"? :)
Děkuji eshopu http://www.obchod-s-darky.cz/ za poskytnutí výrobku.
DIY Škrabadlo pro kočky
Dlouho jsem scháněla nějaké obyčejné škrabadlo pro kočky, za příznivou cenu. Nechtěla jsem do něj ale investovat moc peněz. V každém zverimexu jsem byla nepříjemně překvapena, jelikož cena toho "nejzákladnějšího" škrabadla se pohybovala okolo 350Kč. Takže bylo prozatím rozhodnuto. Kocour má smůlu.
Po minulém(a hodně dávném) vyrábění ozdobných koulích z provázku(ZDE) mi ale zbylo hodně "přírodního" provázku, tak jsem ho chtěla využít. Po tom, co přítel vypotřeboval velkou roli strečové fólie mě to trklo. Co kdybych jednoduše omotala tu roli provázkem a udělala to tolik chtěné škrabadlo?
BUDEME POTŘEBOVAT:
Dále je potřeba si opatřit nějaké prkénko, nejlépe ve tvaru obdélníku či čtverce. Myslím si ale, že i kruh by nebyl špatný. Já jsem to své našla ve sklepě u dříví na zimu. :)
Teď je ten správný čas oslovit šikovného přítele/manžela/tatínka a poprosit ho o přivrtání obalené role k prkénku. Já jsem si pomocí pravítka vyměřila střed a obkreslila jsem kružnici role. Podle toho se role jednoduše přivrtá přímo doprostřed.
Pokud, jako já, nemáte zrovna krásné prkénko, přijde na řadu koberec. Já použila zbytky z koberce, co nám zbyly po renovaci chodby. Obkreslila jsem si kružnici role a vystřihla ji. Jednoduše jsem koberec navlékla na škrabadlo, ostřihla podle prkénka a nalepila tavnou pistolí. Tím pádem škrabadlo dostalo celkem pěkný vzhled. Napadlo mě také i prkénko omotat provázkem, ale lenost zvítězila.
Dle libosti a nálady, můžete vyzkoušet i vícepatrové škrabadlo, záleží jen na vaši fantazii a chuti tvořit. :)
Aby škrabadlo kocour nepřevrhl, dala jsem do role pár kamenů. Na vršek jsem pak nalepila vystřihnuté kolečko z koberce. Samozřejmě ještě můžete oblepit kobercem i strany prkénka.
Jelikož jsem se k výrobě uchýlila hlavně kvůli ceně škrabadel, spočetla jsem si, na kolik mě výroba cca vyšla. Provázek stál 59Kč, a rozhodně mi ho zbylo minimálně ještě na jedno škrabadlo, role byla zadarmo a stejně tak prkénko. Koberec byl na půdě a jinak by se vyhodil, tudíž jeho cenu(obzvláště takového malého kousku) odhaduji na max. 10Kč. "Výrobní cena" škrabadla je tedy maximálně 69Kč
Po minulém(a hodně dávném) vyrábění ozdobných koulích z provázku(ZDE) mi ale zbylo hodně "přírodního" provázku, tak jsem ho chtěla využít. Po tom, co přítel vypotřeboval velkou roli strečové fólie mě to trklo. Co kdybych jednoduše omotala tu roli provázkem a udělala to tolik chtěné škrabadlo?
BUDEME POTŘEBOVAT:
- Roli od strečové folie/koberce/čehokoliv v požadovaném tvaru
- Přírodní provázek
- Prkénko vhodné velikosti
- Koberec
- Tavnou pistoli
- Šikovného chlapa s vrtačkou
JAK NA TO:
Stačí jen provázkem omotat celou roli. Mně to zabralo celkem dost času, protože jsem měla velmi tenký provázek. Dá se ovšem sehnat i silnější a možná tak škrabadlo bude přijatelnější i pro kočičku.Dále je potřeba si opatřit nějaké prkénko, nejlépe ve tvaru obdélníku či čtverce. Myslím si ale, že i kruh by nebyl špatný. Já jsem to své našla ve sklepě u dříví na zimu. :)
Teď je ten správný čas oslovit šikovného přítele/manžela/tatínka a poprosit ho o přivrtání obalené role k prkénku. Já jsem si pomocí pravítka vyměřila střed a obkreslila jsem kružnici role. Podle toho se role jednoduše přivrtá přímo doprostřed.
Pokud, jako já, nemáte zrovna krásné prkénko, přijde na řadu koberec. Já použila zbytky z koberce, co nám zbyly po renovaci chodby. Obkreslila jsem si kružnici role a vystřihla ji. Jednoduše jsem koberec navlékla na škrabadlo, ostřihla podle prkénka a nalepila tavnou pistolí. Tím pádem škrabadlo dostalo celkem pěkný vzhled. Napadlo mě také i prkénko omotat provázkem, ale lenost zvítězila.
Dle libosti a nálady, můžete vyzkoušet i vícepatrové škrabadlo, záleží jen na vaši fantazii a chuti tvořit. :)
Aby škrabadlo kocour nepřevrhl, dala jsem do role pár kamenů. Na vršek jsem pak nalepila vystřihnuté kolečko z koberce. Samozřejmě ještě můžete oblepit kobercem i strany prkénka.
Jelikož jsem se k výrobě uchýlila hlavně kvůli ceně škrabadel, spočetla jsem si, na kolik mě výroba cca vyšla. Provázek stál 59Kč, a rozhodně mi ho zbylo minimálně ještě na jedno škrabadlo, role byla zadarmo a stejně tak prkénko. Koberec byl na půdě a jinak by se vyhodil, tudíž jeho cenu(obzvláště takového malého kousku) odhaduji na max. 10Kč. "Výrobní cena" škrabadla je tedy maximálně 69Kč
Zkoušeli jste někdy něco podobného vyrábět? Mají Vaše kočičky rádi škrabadla nebo raději křesla, jako ten náš raubíř? :)
J. Cooper- Noční můry v Elm Street
Měla jsem a mám éru čtení hororových knížek, nějak mi už ale bohužel došly publikace. Proto se vracím k sérii, které mi přišla naprosto nejlepší.
Anotace: Freddy Krueger, postava z amerického filmového horroru, je mnohonásobný vrah dospívajících dětí, postrach městečka Springwood, jehož život se údajně skončil ve smrtících plamenech ohně, založeného pomstychtivými rodiči nebohých dětských obětí. Ale jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. A Freddy se znovu vrací. Vždy po několika letech je tu, hrůzný, se znetvořenou tváří, ve špinavém pruhovaném svetru, klobouku a s rukavicí se smrtícími čepelemi na pravé ruce. Představuje hrůznou vzpomínku, sen nebo skutečnost? Do života svých dětských obětí vstupuje zprvu jako děsivá noční můra a existuje pouze jediný způsob, jak ji zahnat: udržet se v bdělém stavu, nespat. Neboť sen zabíjí...
Hororové knihy miluji a moc ráda je čtu znovu a znovu. Musím přiznat, že při čtení Nočních můr se mi celkem špatně usínalo a to hlavně kvůli říkance "Jedna, dvě, Freddy jde, Freddy si jde pro tebe." Představa, že mě někdo zabije ve snu a já skutečně zemřu byla hrozná. Já totiž ve většině snech umírám. Nicméně se kniha čte krásně, měla jsem ji přečtenou asi za dva dny. Příběh je velmi chytlavý a děj se hezky stupňuje. Vše je srozumitelné a čtivé. A nejhlavnější je, že je zkrátka napínavá a skvělá.
Určitě ji mohu doporučit všem vášnivým čtenářům. Kdo ji líný číst, může si pustit film.
P.S.: Věřte nebo ne, tento článek mám připravený už od včera abych ho mohla dnes publikovat až přijdu z prádelny. Přísahám, že to nebyl můj plán, ale hádejte co teď běží na Nova Cinema? :)
Anotace: Freddy Krueger, postava z amerického filmového horroru, je mnohonásobný vrah dospívajících dětí, postrach městečka Springwood, jehož život se údajně skončil ve smrtících plamenech ohně, založeného pomstychtivými rodiči nebohých dětských obětí. Ale jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. A Freddy se znovu vrací. Vždy po několika letech je tu, hrůzný, se znetvořenou tváří, ve špinavém pruhovaném svetru, klobouku a s rukavicí se smrtícími čepelemi na pravé ruce. Představuje hrůznou vzpomínku, sen nebo skutečnost? Do života svých dětských obětí vstupuje zprvu jako děsivá noční můra a existuje pouze jediný způsob, jak ji zahnat: udržet se v bdělém stavu, nespat. Neboť sen zabíjí...
Hororové knihy miluji a moc ráda je čtu znovu a znovu. Musím přiznat, že při čtení Nočních můr se mi celkem špatně usínalo a to hlavně kvůli říkance "Jedna, dvě, Freddy jde, Freddy si jde pro tebe." Představa, že mě někdo zabije ve snu a já skutečně zemřu byla hrozná. Já totiž ve většině snech umírám. Nicméně se kniha čte krásně, měla jsem ji přečtenou asi za dva dny. Příběh je velmi chytlavý a děj se hezky stupňuje. Vše je srozumitelné a čtivé. A nejhlavnější je, že je zkrátka napínavá a skvělá.
Určitě ji mohu doporučit všem vášnivým čtenářům. Kdo ji líný číst, může si pustit film.
P.S.: Věřte nebo ne, tento článek mám připravený už od včera abych ho mohla dnes publikovat až přijdu z prádelny. Přísahám, že to nebyl můj plán, ale hádejte co teď běží na Nova Cinema? :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)