Mýty o psech, část I.: Vůdce smečky, opožděné tresty

Spousta lidí si myslí, že o psech toho ví hodně. Nebo ani ne tak hodně, jako "dost na to, abych ho zvládl vychovat a vycvičit". Už se ale nezajímají o to, zda informace, které se k nim dostali nejspíše od kamarádů, ze cvičáku nebo dokonce z televize, jsou pravdivé a správné. Bohužel, většinou jsou to mýty, které se šíří dál a jsou brány jako úplně normální a správná věc, kterou každý majitel psa musí znát. Dnes se na dva takové mýty podíváme a ukážeme si, jak moc velké hlouposti to ve skutečnosti jsou a jak je hloupé, používat je při výchově psa.

Zdroj

1. MUSÍTE BÝT PRO PSA VŮDCE SMEČKY A NESMÍTE MU DOVOLIT, ABY SE VŮDCEM STAL ON. MUSÍTE MU UKAZOVAT, KDO JE DOMA PÁNEM.
Je třeba si uvědomit, že pes je sice smečkové zvíře, ale smečka je uskupení jednoho druhu za účelem přežití. Pes s člověkem smečku jako takovou netvoří, nelze tedy být vůdcem něčeho, co neexistuje. Ano, člověk je psovi parťákem, průvodcem, pánem. Můžeme to nazývat jak chceme, ale pes tuhle pozici člověku nemůže nikdy vzít. Jak asi? Je podstatou domestikace (který mimochodem trvá už 15 000 let), že pes je "pod" člověkem a není potřeba mu to nijak dokazovat. Člověk řídí jeho režim, rozhoduje o všem, co pes může a nemůže dělat a zajišťuje mu stravu. Dokonce nepřímo řídí jeho rozmnožování. Opravdu není možné, aby to bylo obráceně a tohle vše dělal pes vám.
Člověk psovi nijak nemůže ukázat, kde je jeho postavení, že on je ten poslední v hierarchii. Protože pes tuhle hierarchii ve své hlavě nemá. Psovi to jasné nebude ani po tom, co ho převalíte na záda nebo ho kousnete do ucha. To nejsou gesta, kterým by pes rozuměl, jsou to gesta vymyšlená člověkem. Stejně tak pravidla, že pes nesmí spát výše než majitel nebo musí žrát až poslední. Ve vlčí smečce,  kterou se příznivci těchto pravidel a gest často ohání, žerou kupodivu první štěňata a pak všichni dohromady. Každý si spí, kde se mu zachce a nikdo nemusí vůdčímu vlkovi uvolnit místo. Vůdčí vlk je totiž spíš rodič. Ne diktátor s absolutní mocí.
Proto vás prosím, nedeptejte svého psa nějakými hloupými gesty, které on stejně nikdy nepochopí a buďte mu spravedlivým průvodcem jeho života v našem světě. Pes není bestie, co čeká, až člověk udělá chybu, aby mohl přebrat vůdčí pozici. 

2. KDYŽ VÁM PES ROZKOUŠE BOTY, ZATÍMCO NEJSTE DOMA, VEZMĚTE BOTU, UKAŽTE MU JI A POKÁREJTE HO ZA TO.
Klasický scénář. Jdete ráno do práce, rozloučíte se se psem a řeknete mu, ať je hodný. Odpoledne se vrátíte a doma vybuchla bomba. Rozkousané boty, gauč a loužička uprostřed kuchyně. Rozčílíte se, vezmete psa k místu činu a pokáráte ho slovy "No co to je? Kdo to udělal?" a danou věcí ho jemně plácnete přes čumák nebo mu ho namočíte do louže. Další den se scénář opakuje. Už po otevření dveří se pes tváří provinile, schovává se. Očividně ví, co udělal a za co byl potrestán, ale stejně to udělal znovu. Opravdu to pochopil?
Odpověď je ne, nepochopil. Snad každý pejskař chápe, jak se pes učí. Chápe, že odměna musí přijít ihned po vykonání správné činnosti, jinak si to pes nespojí. Proč je to tak těžké pochopit i u trestů? Pokud chcete psa vychovávat i za pomocí trestů, musíte si uvědomit, že je s nimi potřeba pracovat stejně, jako s pochvalou. To je podstata podmiňování. Trest musí tedy přijít okamžitě po nebo nejlépe přímo při vykonávání nežádoucí činnosti. Jak tedy potrestat psa, co ve vaší nepřítomnosti rozkousal boty? Nijak, potrestejte sebe, příště si boty ukliďte a psa pořádně utahejte, ať nemá potřebu si hledat zábavu sám.
Protiargument bývá následující: "Však on to ví, za co to je. Tváří se provinile. Ví, co udělal.". Jenže on se netváří provinile, nepřiznává se. On se vás snaží uklidnit, konejší vás a prosí vás, ať ho netrestáte. Protože neví, za co to je.

Je potřeba si uvědomit, že pes je jen pes. Není to člověk a nemyslí jako člověk. Nezná pomstu.  Nepřemýšlí o tom, co dělal nebo co bude dělat. Nebude se celý den cítit provinile, že rozkousal boty a nebude se snažit sesadit člověka z trůnu. To nedokáže žádné zvíře.