Tři psí knihy aneb poznej svého psa

V České republice žije více než dva miliony psů. Jsme zemí pejskařů, jsme zemí milovníků zvířat. Víte ale vůbec, jak váš čtyřnohý parťák přemýšlí, jak s vámi komunikuje a hlavně, jak s ním správně máte správně komunikovat vy?
Když se zeptám kamarádů na jednoduchou otázku "Máte doma psa?", většina z nich odpoví ano. Když se ale zeptám "A víš, co je to operantní podmiňování, pozitivní motivace a konejšivé signály?", většina na mě kouká, jak kdybych spadla z Marsu.
Téměř v polovině domácností žije alespoň jeden pes a troufám si říct, že minimálně tři čtvrtiny z nich nemají tušení o tom, jak pes přemýšlí, jak pes komunikuje a hlavně, jak se pes učí. Je zvláštní, že ačkoliv si pořizujeme parťáka klidně i na 15 let, nevadí nám a nepřijde nám divné, že o nich nevíme žádná základní fakta. "Je to jenom pes, máme je doma odjakživa. Nepotřebuju si o nich nic číst", slýchávám od známých a přátel. Opak je ovšem pravdou. Číst je potřeba, to nám učitelé neustále opakovali už na základní škole. A proto vám dnes přináším tři knižní tipy, ve kterých se dozvíte úplné základy o tom, co za zvíře pes vlastně je, jak komunikuje, jak přemýšlí, jak se učí a hlavně, jak se k němu máte vy, jako člověk a psí polobůh, chovat.


1. LIDÉ A PSY: STŘED KULTUR

zdroj

Anotace:
"Snad žádná kniha neovlivnila moderní představy o soužití lidí a psů tolik jako Střet kultur Jean Donaldsonové. Tato jedinečná publikace nabízí čtenářům nejen čtivě napsaná zamyšlení nad psí povahou a jejich vztahem k okolnímu světu, ale také spoustu užitečných rad, jak psy cvičit a jak jim lépe porozumět. Přijde-li řeč na soužití lidí a psů, spousta lidí zapomíná, že lidé nejsou psi a psi nejsou lidé. Uvažují a vnímají svět jinak než my. Jsou to bystrá a ne zrovna jednoduchá stvoření, takže pokud to s nimi myslíme vážně, neměli bychom jejich poznávání brát na lehkou váhu."

Tuhle knihu by si měl přečíst snad každý majitel psa a každý, kdo přemýšlí nad tím, že si psa pořídí. Nejčastější problém ve výchově psů je totiž ten, že si člověk vyloží psí chování špatně. Úplně klasickým příkladem je třeba to, že pes dělá naschvály. Nedělá. Má mozek velikosti citronu a na vymýšlení naschválů a pomst tam prostě není místo.


2. KONEJŠIVÉ SIGNÁLY

zdroj

Anotace:
"Turid Rugaas, norská cvičitelka psů, popsala jev, který nazvala konejšivými signály. Jedná se o řeč těla, s jejíž pomocí psi komunikují a předcházejí konfliktům a agresivním reakcím. Turid Rugaas se začala tímto jevem zabývat podrobněji a zmapovala jeho možné využití při výchově psa a cvičitelské praxi. Výsledky její práce, prezentované na četných přednáškách a kurzech, se dočkaly značného ohlasu a vzbudily zájem kynologů na celém světě. Kniha shrnuje veškeré její poznatky o konejšivých signálech a naučí čtenáře, jak lépe porozumět psům a jak tyto signály používat při komunikaci s nimi."

Když pes vrtí ocasem, má radost. Základní fakt, který ovšem není vždy tak jednoznačný. Psí gesta mají desítky různých významů a je těžké se v nich vyznat, pokud nemáme žádný základ. Tato kniha nám ty základy poskytne a naučí nás například, že když se pes tváří "provinile", k ničemu se nepřiznává, ale snaží se nás uklidnit, aby se vyhnul trestu.


3. PSÍ DOMINANCE: MÝTUS NEBO SKUTEČNOST

zdroj

Anotace:
"Kniha Barryho Eatona přináší alternativní pohled na problematiku psí dominance. Autor předkládá čtenářům řadu zajímavých otázek, např. Co přesně se skrývá pod pojmem „psí dominance“?, Skutečně musí majitel psovi dominovat? či Snaží se nás psi cílevědomě sesadit z vůdčího postavení ve smečce, nebo to jsou oportunisté čekající na příležitost? a pokouší se nalézt na ně zasvěcené odpovědi. Barry Eaton detailně probírá tzv. pravidla smečky, kterými se podle mínění většiny odborníků řídí chování našich psů, a porovnává je s tím, co se skutečně děje ve smečkách divoce žijících vlků."

Bohužel, v poslední době se v komunitě majitelů psů rozšířil takový dost nepříjemný nešvar. A to fráze "Pes se snaží být dominantní, musíte mu ukázat, kdo je vůdce smečky, jinak bude velet on". Velmi oblíbené slovo dominance je skloňováno na každém rohu. V každé pejskařské skupině a v nejednom pořadu o psech. Pes je dominantní když čůrá doma. Pes je dominantní, když spí v posteli. Pes je dominantní, když táhne na vodítku. A to nejlepší nakonec, tříměsíční štěně je dominantní, protože kouše a štěká a hraje si. Ve zkratce: Cokoliv nežádoucího co pes dělá znamená, že je dominantní a musí se mu ukázat, kdo je doma vůdce smečky. Ne. V prvních třech případech je pes akorát nevychovaný, v posledním je to prostě jen štěně. Lidé, popisující svého psa jako dominantního se rádi řídí takzvanými "pravidly smečky", s obhajobou, že ve vlčí smečce to tak funguje a pes přeci pochází z vlka. Jenže nejenže psa od vlka dělí 15 000 let domestikace, ale jejich představa o vlčí smečce je mylná. A právě v této knize jsou tato pravidla a další nesmyslné teorie o vlcích rozcupovány vědecky podloženými fakty. A vážně stojí za to, si tu knížku přečíst.

Psích knih je hodně a většina z nich je skvělá, poučná a navíc psaná zábavnou a srozumitelnou formou. Takže hrdost stranou a přiznejme si, že o těch našich miláčcích toho asi nevíme tolik, kolik by bylo potřeba a příště v knihkupectví místo po červené knihovně nebo napínavé detektivce, sáhněme po knížce o psech. :-)