Co všechno zvážit při výběru vysoké školy?

Už se mi to kvapem blíží. Odevzdala jsem přihlášku k maturitě, navštívila jsem dny otevřených dveří a pomalu bych se měla začít rozhodovat o tom, jakou vysokou školu budu chtít studovat. Jenže jakou si mám vybrat? Tu co by mě bavila, ale nenašla bych uplatnění nebo náročnější vysokou s jistým zaměstnáním? Ještě spousta dalších otazníků mi visí nad hlavou a já si to musím bedlivě promyslet. A pokud máte stejné problémy jako já, určitě Vám přijde vhod několik tipů, které Vám to rozhodování přinejmenším ulehčí.

CO JE TŘEBA ZVÁŽIT OHLEDNĚ ZAMĚŘENÍ:

• Určitě je třeba rozhodnout se o tom, jaký obor by Vás bavilo studovat, ale zase je potřeba určitého nadhledu. Nemůžete si naivně myslet, že půjdete studovat speciální chovy a budete pracovat jako ošetřovatel v ZOO. Možné to je, ale šance je poměrné malá.

• Když už zjistíte, jaký obor nebo jaké odvětví by pro Vás bylo přijatelné, musíte se zamyslet nad uplatněním. Obecně se říká, že je těžší najít uplatnění v humanitních oborech než v technických a přirodovědných a proto si myslím, že je hloupost jít studovat například teologii nebo filozofii bez žádného konkrétního zaměření. Zkrátka musíte přemýšlet nad tím, kde byste mohli v budoucnu pracovat a jak těžké/snadné by bylo toto zaměstnání získat. Přeci jen je větší šance, že si najdete práci jako učitel než jako policejní kriminalista. 

• Dalším a asi nejdůležitějším faktorem v rozhodování je fakt, jestli dané studium budete zvládat. Jak moc často se budete muset učit, jaké pro to máte předpoklady a hlavně, jestli máte k danému oboru alespoň nějaké základy získané buď ze školy nebo z Vaší vlastní iniciativy. Je určitě lepší studovat něco, o čem alespoň nějaké základní znalosti máte. Pro studenta střední zdravotnické školy určitě bude snazší studovat lékařství než architekturu. Samozřejmě to můžete zkusit, ale dá to mnohem větší práci než jít studovat to, co už alespoň částečně umíte.

• Pokud už v tomhle všem máte jasno, můžete se začít zajímat o konkrétní vysoké školy. O umístění, o náročnost a o prestiž.

CO JE TŘEBA ZVÁŽIT PŘI VÝBĚRU KONKRÉTNÍ VŠ:

• Jako první je třeba si rozmyslet, jestli chcete na VŠ dojíždět, jestli chcete být na koleji nebo chcete mít vlastní byt. Záleží určitě na vzdálenosti VŠ od Vašeho bydliště. Pokud jste z Prahy a chcete na Karlovu univerzitu, dojíždění je asi nejlevnější alternativa. Pokud ale máte vybranou vysokou dál, vyplatí se spíše bydlení v místě studia. Pak už jen záleží na Vašich rodičích, jestli Vám kolej nebo byt budou platit a nebo si budete muset začít vydělávat. S prací vlastně souvisí bod o náročnosti studia. Když se budete muset každý den intenzivně učit, protože studium nebudete zvládat, je nemožné ještě chodit na brigádu.

• V závislosti na uplatnění je dobré zjistit si, jaké školy jsou více prestižní než ostatní a jaké se ve Vašem životopise budou lépe vyjímat. Absolvent Univerzity Karlovy asi bude vypadat lépe než absolvent České zemědělské univerzity(tím ČZU nechci nijak shazovat, je tam totiž mnoho oborů, které na jiných VŠ nenajdete a sama si tam asi jednu přihlášku dám). S prestiží ale roste náročnost školy.

• Jako poslední bod k zamyšlení, který se týká jak oborů tak škol, je šance na přijetí. Přijímací zkoušky na některé vysoké školy jsou doopravdy náročné a nevyhnete se jim. Naopak na některé školy se můžete, díky dobrým známkám ze střední, dostat i bez přijímaček. To už pak záleží na konkrétní VŠ, do jakého průměru a z jakých předmětů bude známky počítat. Na některé obory VŠCHT berou do průměru 2,5. Naopak na farmacii do 1,1.

Rozhodně Vám doporučuji navštívit Dny otevřených dveří Vámi vybraných škol, kde se dozvíte víc jak o přijímacích řízeních, tak o studiu samotném.
Pokud Vás to zajímá, já bych se moc chtěla dostat na VŠCHT, konkrétně na obor Forenzní analýza a nebo na Biologii na UK. Obojí jsou těžké školy, takže musím makat. Snad se mi zadaří. :)

Jak jste se Vy rozhodovali/rozhodujete/budete rozhodovat při výběru vysokých škol? Jaká kritéria jsou pro Vás nejdůležitější? :)

Grow-it Divoké květiny, obchod s dárky.cz

Na facebooku jsem Vám psala o zajímavé spolupráci, kterou jsem uzavřela. Jednalo se o eshop http://www.obchod-s-darky.cz/.
Výrobek jsem si vybírala dlouho, chtěla jsem totiž něco krásného a něco, o čem se mi bude hezky psát. Vybrala jsem si tedy sadu Grow-it Divoké kvítí.

Nejsem žádná velká pěstitelka, ale doufám, že mi co nevidět květiny vyrostou a já se budu moc kochat jejich krásnou vůní a vzhledem. Nikdy jsem žádnou takovou sadu doma neměla, takže jsem hned po obdržení balíčku květiny zasadila. Bylo to celkem snadné.
Zasadila jsem tedy pouze do dvou květináčů, nechala jsem si také něco na další pokusy, kdyby se kytičkám má péče nelíbila. :)
Po týdnu už mi rostlinky začaly klíčit a strašně se těším až vyrostou do plné krásy.

Se sadou jsem tedy moc spokojená, přemýšlím, že nějakou z nich koupím i někomu na Vánoce. :)

Hodnocení eshopu:
+super domluva
+rychlé doručení
+krásný výrobek

-(doopravdy miniaturní) pro mě malý výběr zboží 

Zkoušeli jste někdy podobné "pěstitelské sady"? :)

Děkuji eshopu http://www.obchod-s-darky.cz/ za poskytnutí výrobku.

DIY Škrabadlo pro kočky

Dlouho jsem scháněla nějaké obyčejné škrabadlo pro kočky, za příznivou cenu. Nechtěla jsem do něj ale investovat moc peněz. V každém zverimexu jsem byla nepříjemně překvapena, jelikož cena toho "nejzákladnějšího" škrabadla se pohybovala okolo 350Kč. Takže bylo prozatím rozhodnuto. Kocour má smůlu.
Po minulém(a hodně dávném) vyrábění ozdobných koulích z provázku(ZDE) mi ale zbylo hodně "přírodního" provázku, tak jsem ho chtěla využít. Po tom, co přítel vypotřeboval velkou roli strečové fólie mě to trklo. Co kdybych jednoduše omotala tu roli provázkem a udělala to tolik chtěné škrabadlo?

BUDEME POTŘEBOVAT:

• Roli od strečové folie/koberce/čehokoliv v požadovaném tvaru
• Přírodní provázek
• Prkénko vhodné velikosti
• Koberec
• Tavnou pistoli
• Šikovného chlapa s vrtačkou

JAK NA TO:

 Stačí jen provázkem omotat celou roli. Mně to zabralo celkem dost času, protože jsem měla velmi tenký provázek. Dá se ovšem sehnat i silnější a možná tak škrabadlo bude přijatelnější i pro kočičku.
Dále je potřeba si opatřit nějaké prkénko, nejlépe ve tvaru obdélníku či čtverce. Myslím si ale, že i kruh by nebyl špatný. Já jsem to své našla ve sklepě u dříví na zimu. :)
Teď je ten správný čas oslovit šikovného přítele/manžela/tatínka a poprosit ho o přivrtání obalené role k prkénku. Já jsem si pomocí pravítka vyměřila střed a obkreslila jsem kružnici role. Podle toho se role jednoduše přivrtá přímo doprostřed.
Pokud, jako já, nemáte zrovna krásné prkénko, přijde na řadu koberec. Já použila zbytky z koberce, co nám zbyly po renovaci chodby. Obkreslila jsem si kružnici role a vystřihla ji. Jednoduše jsem koberec navlékla na škrabadlo, ostřihla podle prkénka a nalepila tavnou pistolí. Tím pádem škrabadlo dostalo celkem pěkný vzhled. Napadlo mě také i prkénko omotat provázkem, ale lenost zvítězila.

Dle libosti a nálady, můžete vyzkoušet i vícepatrové škrabadlo, záleží jen na vaši fantazii a chuti tvořit. :)

Aby škrabadlo kocour nepřevrhl, dala jsem do role pár kamenů. Na vršek jsem pak nalepila vystřihnuté kolečko z koberce. Samozřejmě ještě můžete oblepit kobercem i strany prkénka.
Jelikož jsem se k výrobě uchýlila hlavně kvůli ceně škrabadel, spočetla jsem si, na kolik mě výroba cca vyšla. Provázek stál 59Kč, a rozhodně mi ho zbylo minimálně ještě na jedno škrabadlo, role byla zadarmo a stejně tak prkénko. Koberec byl na půdě a jinak by se vyhodil, tudíž jeho cenu(obzvláště takového malého kousku) odhaduji na max. 10Kč. "Výrobní cena" škrabadla je tedy maximálně 69Kč 

Zkoušeli jste někdy něco podobného vyrábět? Mají Vaše kočičky rádi škrabadla nebo raději křesla, jako ten náš raubíř? :)

J. Cooper- Noční můry v Elm Street

Měla jsem a mám éru čtení hororových knížek, nějak mi už ale bohužel došly publikace. Proto se vracím k sérii, které mi přišla naprosto nejlepší.

Anotace: Freddy Krueger, postava z amerického filmového horroru, je mnohonásobný vrah dospívajících dětí, postrach městečka Springwood, jehož život se údajně skončil ve smrtících plamenech ohně, založeného pomstychtivými rodiči nebohých dětských obětí. Ale jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. A Freddy se znovu vrací. Vždy po několika letech je tu, hrůzný, se znetvořenou tváří, ve špinavém pruhovaném svetru, klobouku a s rukavicí se smrtícími čepelemi na pravé ruce. Představuje hrůznou vzpomínku, sen nebo skutečnost? Do života svých dětských obětí vstupuje zprvu jako děsivá noční můra a existuje pouze jediný způsob, jak ji zahnat: udržet se v bdělém stavu, nespat. Neboť sen zabíjí... 

Hororové knihy miluji a moc ráda je čtu znovu a znovu. Musím přiznat, že při čtení Nočních můr se mi celkem špatně usínalo a to hlavně kvůli říkance "Jedna, dvě, Freddy jde, Freddy si jde pro tebe." Představa, že mě někdo zabije ve snu a já skutečně zemřu byla hrozná. Já totiž ve většině snech umírám. Nicméně se kniha čte krásně, měla jsem ji přečtenou asi za dva dny. Příběh je velmi chytlavý a děj se hezky stupňuje. Vše je srozumitelné a čtivé. A nejhlavnější je, že je zkrátka napínavá a skvělá.
Určitě ji mohu doporučit všem vášnivým čtenářům. Kdo ji líný číst, může si pustit film.

P.S.: Věřte nebo ne, tento článek mám připravený už od včera abych ho mohla dnes publikovat až přijdu z prádelny. Přísahám, že to nebyl můj plán, ale hádejte co teď běží na Nova Cinema? :)

J. Herbert- Krysy

V mé hororové éře jsem přečetla spoustu knih, kde hlavním "problémem" byla zvířata. Mezi ně patří také kniha krysy, ze které jsem opravdu měla husí kůži.

Anotace: Jednoho dne je pokousán krysou malý chlapec, i přestože zranění není vážné, umírá. Nikdo tomuto případu nevěnuje pozornost až na jeho učitele. Ten začíná pátrat a přijde na další napadení těmito nezvykle velkými tvory. Černé stíny se objevují čím dál častěji, najednou je jich v ulicích plno. Jsou stále troufalejší a útočnější. Na Londýn padá strach. Nastává boj o rovnováhu sil mezi lidmi a zvířaty. Pozornosti stále uniká starý dům, obrostlý křovím, skoro neviditelný, jehož tajemství předčí ta nejhrůznější očekávání.
Anglický spisovatel James Herbert se u nás představuje prvním dílem ze své série mistrných příběhů "tiché hrůzy".

Kniha se rozjíždí celkem pomalu a nevinně, ale postupně se z toho vážně stává horor. Po celém Londýně pobíhají přemnožené masožravé krysy a nikdo neví odkud se berou. Což se dozvíme až na konci knihy. Celý příběh je svým způsobem takový špinavý, jelikož vám v paměti neustále tkví představa obří vraždící krysy. Autor v knize využívá pravdivých faktů o krysách, což čtenáře nutí přemýšlet nad tím, že tento scénář je možný. Krysy jsou přeci schopné se rychle množit, žít v organizované skupině, velmi rychle se učit a hlavně přežít úplně všechno.
Do filmového zpracování jsem se zatím nepustila, protože jsem velký strašpytel. Možná až ho někdy zase budou dávat v televizi, tak si na něj udělám čas.

Knihu Vám mohu jen a jen doporučit, tedy pokud máte tento žánr rádi a chcete se alespoň trochu bát. Čte se velmi dobře a v žádné části se rozhodně nebudete nudit.

Ch. Dimoulidou- Deník ctihodné prostitutky

Tuto knížku jsem si půjčila od sestry, která ji kdysi dostala k Vánocům od své kamarádky. Je to vážně strhující příběh plný lásky, romantiky a naivity.

Anotace: Odhalte tajemnou minulost ctihodné dámy! Svůj osud líčí Evženie Franku alias Dženy Samara až do svého stáří, jež prožívá jako vážená dáma. Evženie pochází z chudé rodiny z malého ostrůvku na jihu Řecka. Mládí strávila v atypickém prostředí athénské čtvrti Pireas v nevěstincích, hernách a nočních klubech. Díky jejímu deníku nahlédneme do tajů "nejstaršího" řemesla, jehož pravidla se po staletí téměř nezměnila...
Nechte se unést silným příběhem ženy, jejíž minulost může být kdykoliv odhalena.

Dodnes nemůžu pochopit, jak autorka zvládla nacpat do jedné knihy 80 let života tak, že jsem od toho nemohla odtrhnout oči. Příběh chudé slečny, která si prožila své. Přišla o rodinu, měla krušné dětství a prošla si láskou, která byla tak naivní, až se tomu chvílemi nedalo uvěřit. Kvůli lásce se stala prostitutkou, ale dokázala se postavit na nohy a získat si respekt širokého okolí. Dcera ji dala velkou milující rodinu a Evženie mohla spokojeně žít jako dáma, sice bez lásky, ale šťastná. V závěru knihy se ovšem stane zvrat, který by snad nečekal ani jasnovidec. Idylka se skoro rozplyne a šokující odhalení málem zničí celou rodinu. Ne vše je však tak černé a ke konci knihy mi ukápla nejedna slza, jelikož jsem s Evženií prožila celý její život a velmi s ní soucítila.

Moc jsem se do knihy začetla a četla jsem ji minimálně třikrát. Je vážně krásně napsaná, žádná zbytečná "omáčka" okolo, ale i přesto si čtenář dokáže vytvořit obraz každé části děje a každou postavu si vytvořit podle svého. Určitě ji mohu doporučit každému vášnivému čtenáři, který občas vyhledá i nějakou tu romantiku. Ale rozhodně ne v tom pravém slova smyslu.

N. Sixx- Heroinové deníky

Knížku jsem si půjčila v knihovně(jak jinak) za mé "drsné, punkové éry" a nebylo to naposledy co jsem ji četla. Oslovil mě jak příběh tak její grafické zpracování.

Anotace: Baskytarista slavné kapely Mötley Crüe nechává čtenáře nahlédnout do dávno zapomenutých deníků, které si vedl v dobách největší slávy. Popisuje jeden rok plný vzestupů i pádů, kdy mu pomalu ale jistě dochází, že by ho jeho vztah k drogám, a zejména k heroinu, nakonec mohl stát život. S osobitým humorem ironicky glosuje události, které jsou často jen velmi těžko uvěřitelné, a odhaluje čtenářům temná zákoutí mysli rockové hvězdy závislé na drogách. K jeho deníkovým zápiskům jsou přidány komentáře dalších členů kapely, slavných muzikantů, jeho příbuzných i jeho drogových kumpánů. Dokonce i sám Nikki se rozhodl přidat své současné názory na tehdejší události.

Musím říct, že jsem čekala, že to bude kravina. Ale opak byl pravdou, příběh je opravdu strhující a nedokážu si představit, že bych zažila něco, i jen vzdáleně podobného. Nikki popisuje v knize snad úplně vše, včetně stavů, kdy byl zfetovaný, paranoidní. Byl to punkový zpěvák se vším všudy, ale naštěstí si dokázal za pět minut dvanáct uvědomit, že je něco špatně. Musela jsem ji číst neustále. Každou minutu svého volného času. Drogy dokážou s lidmi vážně šílenosti, které se normální člověk ani nedokáže představit. Když má člověk peníze, je snadné do toho spadnout a o tom celá kniha je. O tom jak se Nikki pomalu každý den sjížděl i když si zároveň pořád říkal, že přestane. O tom, jak se schovával ve skříni, když byl paranoidní a myslel si, že před jeho domem je komando a jdou ho zatknout. Zkrátka o životě hvězdy z té temné stránky.

Ani já si to nedokážu představit, i když jsem knihu četla a hodně jsem se do toho zažrala. Nedá se prostě pochopit, jak svinstvo jsou drogy a co všechno dokáží s člověkem udělat. Doporučuji Vám si k knížku přečíst, doopravdy to stojí za to a nebudete litovat.

"umírání bylo jednoduché....to,co jsem dokázal jen s největšími potížemi bylo žít...."

I. Caro- Holčička, která nechtěla vyrůst

Tuto knihu jsem si půjčila v knihovně krátce po tom, co byla vydána. Už je to tedy delší dobu, co jsem ji četla, ale stále to ve mně budí pocit k zamyšlení a celkově kniha změnila můj pohled na mentální anorexii.

Anotace: Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.

Musím uznat, že tahle knížka mě vážně dost překvapila. Čekala jsem další příběh, kde holka chtěla být hubená a tak přestala jíst a už to jelo. Tohle je ovšem jiné, protože na vině byla hlavně její matka. Zkrátka nechtěla přijít o svou malou dcerku. Její příběh je strhující a nutí Vás číst dál a dál. Časem jsem ani nemohla uvěřit, že se tohle vážně stalo. Že někdo byl schopný žít o dvou čtverečcích čokolády a pěti cornflacích denně. Matka ji dennodenně vážila a měřila, nepouštěla ji ven, protože věřila, že děti na vzduchu rostou. Samozřejmě ani její kariéra modelky ji ve zotavení moc nepomohla. Při výšce 165 cm vážila 31kg. Modelka bohužel nemoci podlehla, i když se její stav zlepšoval.

Myslím si, že tuto knihu by si měla každá slečna přečíst povinně, protože je to vážně silný příběh, který možná hodně slečen odradí od drastického hubnutí.