V České republice žije více než dva miliony psů. Jsme zemí pejskařů, jsme zemí milovníků zvířat. Víte ale vůbec, jak váš čtyřnohý parťák přemýšlí, jak s vámi komunikuje a hlavně, jak s ním správně máte správně komunikovat vy?
Když se zeptám kamarádů na jednoduchou otázku "Máte doma psa?", většina z nich odpoví ano. Když se ale zeptám "A víš, co je to operantní podmiňování, pozitivní motivace a konejšivé signály?", většina na mě kouká, jak kdybych spadla z Marsu.
Téměř v polovině domácností žije alespoň jeden pes a troufám si říct, že minimálně tři čtvrtiny z nich nemají tušení o tom, jak pes přemýšlí, jak pes komunikuje a hlavně, jak se pes učí. Je zvláštní, že ačkoliv si pořizujeme parťáka klidně i na 15 let, nevadí nám a nepřijde nám divné, že o nich nevíme žádná základní fakta. "Je to jenom pes, máme je doma odjakživa. Nepotřebuju si o nich nic číst", slýchávám od známých a přátel. Opak je ovšem pravdou. Číst je potřeba, to nám učitelé neustále opakovali už na základní škole. A proto vám dnes přináším tři knižní tipy, ve kterých se dozvíte úplné základy o tom, co za zvíře pes vlastně je, jak komunikuje, jak přemýšlí, jak se učí a hlavně, jak se k němu máte vy, jako člověk a psí polobůh, chovat.
Knižní tipy z maturitního seznamu
Všem školákům se blíží prázdniny a pro studenty středních škol je to ideální čas k tomu, si přečíst nějaké knihy z maturitního seznamu. Je to asi ta největší nuda, kterou jsem při maturitní přípravě zažila, kor když jsem si vybrala nějakou nudnou knížku.
S odstupem času si ale říkám, že jsem tam objevila knihy, které nejen, že se bezvadně četli, ale byly zajímavé i pro mé nematurující kamarády.
Proto jsem se rozhodla vybrat pár knih z mého seznamu, které doopravdy stojí za přečtení, i když máte maturitu už pár let za sebou. Jsou to knihy, které mě šokovaly, ale i pobavily a donutily k zamyšlení.
Už dlouho jsem o knihách nepsala(už víc jak rok nebyl knižní článek!) a chci vám připomenout, že já se vyžívám v kontroverzních tématech, týkajících se například sexuality a nacismu(obecněji druhé světové války). A to se trochu promítlo i do mého výběru knih.
Na některé kontroverznější knihy už jsem dříve napsala recenze:
1984
Svět podle Garpa
Smrt je mým řemeslem
451°Fahrenheita
Dnes vám stručně představím další knihy.
Můj názor: knihu jsem četla pár dní před maturitou, ale děj mě donutil se na čtení maximálně soustředit. Žasla jsem nad tím, jak se hlavní postava vyvíjela a jak vše nakonec dopadlo a jelikož je to kniha podle skutečné události, nemohla jsem a stále nemohu pochopit to, jak se někdo může nechat až do takové míry ovlivnit náboženstvím a nějakou ideologií. Bohužel se to ale děje stále i dnes a já to stále nedokážu pochopit.
S odstupem času si ale říkám, že jsem tam objevila knihy, které nejen, že se bezvadně četli, ale byly zajímavé i pro mé nematurující kamarády.
Proto jsem se rozhodla vybrat pár knih z mého seznamu, které doopravdy stojí za přečtení, i když máte maturitu už pár let za sebou. Jsou to knihy, které mě šokovaly, ale i pobavily a donutily k zamyšlení.
Už dlouho jsem o knihách nepsala(už víc jak rok nebyl knižní článek!) a chci vám připomenout, že já se vyžívám v kontroverzních tématech, týkajících se například sexuality a nacismu(obecněji druhé světové války). A to se trochu promítlo i do mého výběru knih.
Na některé kontroverznější knihy už jsem dříve napsala recenze:
1984
Svět podle Garpa
Smrt je mým řemeslem
451°Fahrenheita
Dnes vám stručně představím další knihy.
 |
| zdroj |
Ladislav Fuks- Spalovač mrtvol
Anotace: Psychologický hororový román o pracovníku krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl ovlivněn orientální filosofií, stává maniak, vrah celé své rodiny, manželky, syna (dcera mu však uteče), přičemž věří, že je smrt očistí. Jde vidět jak postupem děje se stává z člověka, který nadevše miluje svoji rodinu bezcitný vrah, který propadl určité ideologii.Můj názor: knihu jsem četla pár dní před maturitou, ale děj mě donutil se na čtení maximálně soustředit. Žasla jsem nad tím, jak se hlavní postava vyvíjela a jak vše nakonec dopadlo a jelikož je to kniha podle skutečné události, nemohla jsem a stále nemohu pochopit to, jak se někdo může nechat až do takové míry ovlivnit náboženstvím a nějakou ideologií. Bohužel se to ale děje stále i dnes a já to stále nedokážu pochopit.
 |
| zdroj |
William Golding- Pán much
Anotace:Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?
Můj názor: Knížka se ze začátku tváří jako oddychovka pro děti o chlapcích, co ztroskotají na ostrově a vytváří fungující společnost. Vše se pak ale zvrtne a já jsem četla s otevřenou pusou o tom, jak jsou chlapci v afektu, vyhecovaní bojovým pokřikem, schopni zabít nevinného spolužáka. O tom, jak se smečka zbavuje slabších a moudřejších, kteří ji ohrožují. O tom, jak se z člověk celkem rychle stane zvíře. I když je kniha přes 60 let stará, stále nutí člověka přemýšlet nad současnou společností.
Jean-Paul Sartre- Zeď
 |
| Zdroj |
Anotace: Sbírka novel vznikala postupně v rozmezí tří let. Některé z nich byli nejprve otištěny samostatně, avšak od roku 1939, kdy vyšly poprvé pod názvem Zeď (Le Mur), byly nadále vždy publikovány společně ve stejném pořadí a pod stejným titulem. Tato sbírka obsahuje 5 novel: Zeď, Místnost, Hérostratos, Intimita a Mládí vůdce.
Můj názor:
Na tuhle knihu jsem narazila, když jsem hledala něco, co přečtu rychle a bude mě to bavit. Jak je psáno, kniha obsahuje 5 novel a každá z nich je něčím neuvěřitelně zajímavá a čtivá. Nejvíce kontoverzní je asi novela Mládí vůdce, kde je jedno z témat homosexualita a také oidipovský komplex. Pro mě tohle byla jedna z nejlepších "povídkových knih", co jsem četla. Neffův Čtvrtý den až navěky to nepřekoná, ale řadím ho na druhé místo.
Anotace: Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné vřesovištní krajině. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes? Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zdánlivě vzpírají lidskému chápání, vychází u této nejznámější anglické detektivky z principů gotického románu.
Na tuhle knihu jsem narazila, když jsem hledala něco, co přečtu rychle a bude mě to bavit. Jak je psáno, kniha obsahuje 5 novel a každá z nich je něčím neuvěřitelně zajímavá a čtivá. Nejvíce kontoverzní je asi novela Mládí vůdce, kde je jedno z témat homosexualita a také oidipovský komplex. Pro mě tohle byla jedna z nejlepších "povídkových knih", co jsem četla. Neffův Čtvrtý den až navěky to nepřekoná, ale řadím ho na druhé místo.
Arthur Conan Doyle- Pes Baskervillský
Anotace: Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné vřesovištní krajině. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes? Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zdánlivě vzpírají lidskému chápání, vychází u této nejznámější anglické detektivky z principů gotického románu.
Můj názor: Klasika nakonec. Tahle kniha nijak kontroverzní není, ale vážně stojí za přečtení. Já na detektivky moc nejsem, ale tahle kniha mě uchvátila. Vše je nádherně vylíčené a děj vás vtáhne do sebe. Musím uznat, že Doyle byl opravdu Pan spisovatel a já plánuji číst i další jeho povídky. Chvílemi jsem se dokonce i trochu bála a to se mi u knih moc často nestává
J. Cooper- Noční můry v Elm Street
Měla jsem a mám éru čtení hororových knížek, nějak mi už ale bohužel došly publikace. Proto se vracím k sérii, které mi přišla naprosto nejlepší.
Anotace: Freddy Krueger, postava z amerického filmového horroru, je mnohonásobný vrah dospívajících dětí, postrach městečka Springwood, jehož život se údajně skončil ve smrtících plamenech ohně, založeného pomstychtivými rodiči nebohých dětských obětí. Ale jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. A Freddy se znovu vrací. Vždy po několika letech je tu, hrůzný, se znetvořenou tváří, ve špinavém pruhovaném svetru, klobouku a s rukavicí se smrtícími čepelemi na pravé ruce. Představuje hrůznou vzpomínku, sen nebo skutečnost? Do života svých dětských obětí vstupuje zprvu jako děsivá noční můra a existuje pouze jediný způsob, jak ji zahnat: udržet se v bdělém stavu, nespat. Neboť sen zabíjí...
Hororové knihy miluji a moc ráda je čtu znovu a znovu. Musím přiznat, že při čtení Nočních můr se mi celkem špatně usínalo a to hlavně kvůli říkance "Jedna, dvě, Freddy jde, Freddy si jde pro tebe." Představa, že mě někdo zabije ve snu a já skutečně zemřu byla hrozná. Já totiž ve většině snech umírám. Nicméně se kniha čte krásně, měla jsem ji přečtenou asi za dva dny. Příběh je velmi chytlavý a děj se hezky stupňuje. Vše je srozumitelné a čtivé. A nejhlavnější je, že je zkrátka napínavá a skvělá.
Určitě ji mohu doporučit všem vášnivým čtenářům. Kdo ji líný číst, může si pustit film.
P.S.: Věřte nebo ne, tento článek mám připravený už od včera abych ho mohla dnes publikovat až přijdu z prádelny. Přísahám, že to nebyl můj plán, ale hádejte co teď běží na Nova Cinema? :)
Anotace: Freddy Krueger, postava z amerického filmového horroru, je mnohonásobný vrah dospívajících dětí, postrach městečka Springwood, jehož život se údajně skončil ve smrtících plamenech ohně, založeného pomstychtivými rodiči nebohých dětských obětí. Ale jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. A Freddy se znovu vrací. Vždy po několika letech je tu, hrůzný, se znetvořenou tváří, ve špinavém pruhovaném svetru, klobouku a s rukavicí se smrtícími čepelemi na pravé ruce. Představuje hrůznou vzpomínku, sen nebo skutečnost? Do života svých dětských obětí vstupuje zprvu jako děsivá noční můra a existuje pouze jediný způsob, jak ji zahnat: udržet se v bdělém stavu, nespat. Neboť sen zabíjí...
Hororové knihy miluji a moc ráda je čtu znovu a znovu. Musím přiznat, že při čtení Nočních můr se mi celkem špatně usínalo a to hlavně kvůli říkance "Jedna, dvě, Freddy jde, Freddy si jde pro tebe." Představa, že mě někdo zabije ve snu a já skutečně zemřu byla hrozná. Já totiž ve většině snech umírám. Nicméně se kniha čte krásně, měla jsem ji přečtenou asi za dva dny. Příběh je velmi chytlavý a děj se hezky stupňuje. Vše je srozumitelné a čtivé. A nejhlavnější je, že je zkrátka napínavá a skvělá.
Určitě ji mohu doporučit všem vášnivým čtenářům. Kdo ji líný číst, může si pustit film.
P.S.: Věřte nebo ne, tento článek mám připravený už od včera abych ho mohla dnes publikovat až přijdu z prádelny. Přísahám, že to nebyl můj plán, ale hádejte co teď běží na Nova Cinema? :)
J. Herbert- Krysy
V mé hororové éře jsem přečetla spoustu knih, kde hlavním "problémem" byla zvířata. Mezi ně patří také kniha krysy, ze které jsem opravdu měla husí kůži.Anotace: Jednoho dne je pokousán krysou malý chlapec, i přestože zranění není vážné, umírá. Nikdo tomuto případu nevěnuje pozornost až na jeho učitele. Ten začíná pátrat a přijde na další napadení těmito nezvykle velkými tvory. Černé stíny se objevují čím dál častěji, najednou je jich v ulicích plno. Jsou stále troufalejší a útočnější. Na Londýn padá strach. Nastává boj o rovnováhu sil mezi lidmi a zvířaty. Pozornosti stále uniká starý dům, obrostlý křovím, skoro neviditelný, jehož tajemství předčí ta nejhrůznější očekávání.
Anglický spisovatel James Herbert se u nás představuje prvním dílem ze své série mistrných příběhů "tiché hrůzy".
Kniha se rozjíždí celkem pomalu a nevinně, ale postupně se z toho vážně stává horor. Po celém Londýně pobíhají přemnožené masožravé krysy a nikdo neví odkud se berou. Což se dozvíme až na konci knihy. Celý příběh je svým způsobem takový špinavý, jelikož vám v paměti neustále tkví představa obří vraždící krysy. Autor v knize využívá pravdivých faktů o krysách, což čtenáře nutí přemýšlet nad tím, že tento scénář je možný. Krysy jsou přeci schopné se rychle množit, žít v organizované skupině, velmi rychle se učit a hlavně přežít úplně všechno.
Do filmového zpracování jsem se zatím nepustila, protože jsem velký strašpytel. Možná až ho někdy zase budou dávat v televizi, tak si na něj udělám čas.
Knihu Vám mohu jen a jen doporučit, tedy pokud máte tento žánr rádi a chcete se alespoň trochu bát. Čte se velmi dobře a v žádné části se rozhodně nebudete nudit.
Ch. Dimoulidou- Deník ctihodné prostitutky
Tuto knížku jsem si půjčila od sestry, která ji kdysi dostala k Vánocům od své kamarádky. Je to vážně strhující příběh plný lásky, romantiky a naivity.Anotace: Odhalte tajemnou minulost ctihodné dámy! Svůj osud líčí Evženie Franku alias Dženy Samara až do svého stáří, jež prožívá jako vážená dáma. Evženie pochází z chudé rodiny z malého ostrůvku na jihu Řecka. Mládí strávila v atypickém prostředí athénské čtvrti Pireas v nevěstincích, hernách a nočních klubech. Díky jejímu deníku nahlédneme do tajů "nejstaršího" řemesla, jehož pravidla se po staletí téměř nezměnila...
Nechte se unést silným příběhem ženy, jejíž minulost může být kdykoliv odhalena.
Dodnes nemůžu pochopit, jak autorka zvládla nacpat do jedné knihy 80 let života tak, že jsem od toho nemohla odtrhnout oči. Příběh chudé slečny, která si prožila své. Přišla o rodinu, měla krušné dětství a prošla si láskou, která byla tak naivní, až se tomu chvílemi nedalo uvěřit. Kvůli lásce se stala prostitutkou, ale dokázala se postavit na nohy a získat si respekt širokého okolí. Dcera ji dala velkou milující rodinu a Evženie mohla spokojeně žít jako dáma, sice bez lásky, ale šťastná. V závěru knihy se ovšem stane zvrat, který by snad nečekal ani jasnovidec. Idylka se skoro rozplyne a šokující odhalení málem zničí celou rodinu. Ne vše je však tak černé a ke konci knihy mi ukápla nejedna slza, jelikož jsem s Evženií prožila celý její život a velmi s ní soucítila.
Moc jsem se do knihy začetla a četla jsem ji minimálně třikrát. Je vážně krásně napsaná, žádná zbytečná "omáčka" okolo, ale i přesto si čtenář dokáže vytvořit obraz každé části děje a každou postavu si vytvořit podle svého. Určitě ji mohu doporučit každému vášnivému čtenáři, který občas vyhledá i nějakou tu romantiku. Ale rozhodně ne v tom pravém slova smyslu.
N. Sixx- Heroinové deníky
Knížku jsem si půjčila v knihovně(jak jinak) za mé "drsné, punkové éry" a
nebylo to naposledy co jsem ji četla. Oslovil mě jak příběh tak její grafické zpracování.Anotace: Baskytarista slavné kapely Mötley Crüe nechává čtenáře nahlédnout do dávno zapomenutých deníků, které si vedl v dobách největší slávy. Popisuje jeden rok plný vzestupů i pádů, kdy mu pomalu ale jistě dochází, že by ho jeho vztah k drogám, a zejména k heroinu, nakonec mohl stát život. S osobitým humorem ironicky glosuje události, které jsou často jen velmi těžko uvěřitelné, a odhaluje čtenářům temná zákoutí mysli rockové hvězdy závislé na drogách. K jeho deníkovým zápiskům jsou přidány komentáře dalších členů kapely, slavných muzikantů, jeho příbuzných i jeho drogových kumpánů. Dokonce i sám Nikki se rozhodl přidat své současné názory na tehdejší události.
Musím říct, že jsem čekala, že to bude kravina. Ale opak byl pravdou, příběh je opravdu strhující a nedokážu si představit, že bych zažila něco, i jen vzdáleně podobného. Nikki popisuje v knize snad úplně vše, včetně stavů, kdy byl zfetovaný, paranoidní. Byl to punkový zpěvák se vším všudy, ale naštěstí si dokázal za pět minut dvanáct uvědomit, že je něco špatně. Musela jsem ji číst neustále. Každou minutu svého volného času. Drogy dokážou s lidmi vážně šílenosti, které se normální člověk ani nedokáže představit. Když má člověk peníze, je snadné do toho spadnout a o tom celá kniha je. O tom jak se Nikki pomalu každý den sjížděl i když si zároveň pořád říkal, že přestane. O tom, jak se schovával ve skříni, když byl paranoidní a myslel si, že před jeho domem je komando a jdou ho zatknout. Zkrátka o životě hvězdy z té temné stránky.
Ani já si to nedokážu představit, i když jsem knihu četla a hodně jsem se do toho zažrala. Nedá se prostě pochopit, jak svinstvo jsou drogy a co všechno dokáží s člověkem udělat. Doporučuji Vám si k knížku přečíst, doopravdy to stojí za to a nebudete litovat.
"umírání bylo jednoduché....to,co jsem dokázal jen s největšími potížemi bylo žít...."
I. Caro- Holčička, která nechtěla vyrůst
Anotace: Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.
Musím uznat, že tahle knížka mě vážně dost překvapila. Čekala jsem další příběh, kde holka chtěla být hubená a tak přestala jíst a už to jelo. Tohle je ovšem jiné, protože na vině byla hlavně její matka. Zkrátka nechtěla přijít o svou malou dcerku. Její příběh je strhující a nutí Vás číst dál a dál. Časem jsem ani nemohla uvěřit, že se tohle vážně stalo. Že někdo byl schopný žít o dvou čtverečcích čokolády a pěti cornflacích denně. Matka ji dennodenně vážila a měřila, nepouštěla ji ven, protože věřila, že děti na vzduchu rostou. Samozřejmě ani její kariéra modelky ji ve zotavení moc nepomohla. Při výšce 165 cm vážila 31kg. Modelka bohužel nemoci podlehla, i když se její stav zlepšoval.
Myslím si, že tuto knihu by si měla každá slečna přečíst povinně, protože je to vážně silný příběh, který možná hodně slečen odradí od drastického hubnutí.
R. Gordon, B. Williams- Hlouběji do PODZEMÍ
Druhý díl knižní série PODZEMÍ, navazuje na Ztracený svět v PODZEMÍ .
Tuto knihu jsem si přála k Vánocům, jelikož první díl mě přímo pohltil. Naštěstí mě Ježíšek vyslyšel a já se mohla opět ponořit do toho nového světa.O knize ZDE
Kniha mě bavila asi o trochu více než první díl. Napínavá byla od začátku a vše bylo tajemné a neprozkoumané. Navíc zde bylo mnoho hrozeb, nejen v podobě Styxů, ale i vyhnanců z podzemního města. Celý děj, se vlastně už od prvního dílu, točí okolo zmizení Willova otce a tak to je i v tomto díle. Je zde o něco víc záporných postav, dokonce z řad Willovi rodiny.
Objevení tajného výzkumného střediska mě velmi potěšilo a donutilo číst dál. Bacil, který by měl vyhladit lidstvo je na světě, ale Will a jeho společníci padají do proslulé Propasti, kde každý kdo do ní spadl zahynul. Jediný Drake vše pozoruje z povzdálí a právě on se rozhodne, že i když nemůže zachránit své přátele, zastaví alespoň Styxe.
Velmi se mi líbí ještě větší zápletka, kde Willova sestra(sestry?) je ta nejzápornější postava a řídí výzkum bacilu a také hon na Willa. Všude se dělo něco divného, ale do poslední chvíle jsem nevěděla co to je. Možná jsem chvílemi byla až zmatená, ale nevadilo mi to.
Celkově knihu hodnotím velmi kladně a určitě doporučuji si ji přečíst. V minulé recenzi jsem psala, že vyšel pátý díl Útok z PODZEMÍ, ale světe div se, on vyšel ještě jeden! Úplně, ale úplně poslední díl. Musím ho mít.
P.S.: Jelikož recenze píši velmi dlouho po tom, co jsem knihy četla, plánuji si je přečíst znovu a recenze více obohatit. :)
A. Tintera- Reset
O knize ZDE
Napřed jsem si myslela, že kniha bude velice podobná upířím a vlkodlačím ságám, ale nakonec jsem musela uznat, že je naprosto odlišná. V knize je v hlavní roli akce a napětí a romantická část je pouze v pozadí. I když právě ona nejvíce ovlivní děj. Přímo nadšená jsem byla při čtení řádků, kde bylo vysvětleno, že všichni reseti mají na ruce "čárkový kód". Ihned jsem si vzpomněla na film Vyměřený čas(In Time), i když podobnost těchto dvou příběhů je docela malá.
Také se mi velmi líbila myšlenka virusu, který lidi zabíjel, ale způsobil jejich zmrtvýchvstání(musela jsem si najít ve slovníku jak se to správně napíše). A také mě potěšilo, že čím déle se vzbudili, tím více byli bez emocí. Samozřejmě hlavní hrdinka byla ta bezcitná mrcha, která se vzbudila po nejdelší době. Po pár stránkách mi hned bylo jasné jak to dopadne. Ona se vzbudila po 178 minutách, on po 22 a navzájem si přijdou zvláštní. Naštěstí měl ale děj mnoho zvratů a zápletek, ale i přesto se nakonec moje předtucha vyplnila.
Musím uznat, že nejvíce se mi líbila právě ta akčnost celé knihy(i když většinou se chytnu právě té romantiky), která mě nutila číst stále dál a dál. V žádné části jsem se nenudila a pořád mě zajímalo co se stane nebo naopak nestane na další stránce. To v mém případě znamenalo několik napomenutí během vyučování...
Další věc, která knihu odlišuje od Upířích deníků apod. je ta, že se nejedná o "zakázanou lásku" mezi nadpřirozenou bytostí a člověkem. Naopak lidé resety nesnáší a láska se vyvrbí mezi resetskou trenérkou a jejím, z počátku neohrabaným, rekrutem.
Hrdince je sice pouze sedmnáct let, ale myslím si,že kdyby to tam nebylo napsané, představovala bych si ji jako dívku mezi 18-23 lety, což je pro mě přijatelnější. Takže jsem nakonec napsanému věku nevěnovala pozornost. Tím pádem se bude určitě líbit i starším čtenářům.
Příští rok má vyjít další díl, který se mému čtenářskému srdci určitě nevyhne.
Kdybych knihu měla ohodnotit procenty, získala by plnou stovku. Proto neváhejte a poohlédněte se po ní v knihovnách nebo kdekoliv jinde :)
EDIT 2.11.- Dneska ráno jsem přistihla při čtení mamku, nemohla se odtrhnout. Četla od půl deváté do čtvrt na jednu :)
Přesně kvůli takovým knihám miluji naší knihovnu. V regálech podle jmen autorů bych ji nikdy neobjevila, ale sekci "Nové knihy" procházím pokaždé velice pečlivě. A jelikož jsem typ, který nehledí na autora, ale povrchně na název a zadní stranu obalu, vždy objevím něco co mě zaujme na první pohled.
R. Merle- Smrt je mým řemeslem
O knize ZDE
V první řadě mě velmi zaujalo náboženské téma ze začátku knihy. Fanatický otec a věřící rodina, bezmezně poslouchající svého vůdce(otce). Náhle ale jeden ze synů víru ztratí a odmítá se modlit k Bohu. Časem si najde víru novou. V Německo.
Myslím si, že většina čtenářů bere hlavního aktéra jako stvůru, která bezdůvodně vraždí nevinné lidi. Já ho pochopila trochu jinak. Původně žil se svojí ženou na statku, staral se o koně, jeho hospodářství se postupně rozrůstalo. Poté dostane novou práci. Ano,on to bere jako práci, kde pouze plní rozkazy svého nadřízeného. Nehledě na to, co dělá. I když vraždí stovky lidí, neuvědomuje si to. Věří Německu a svému veliteli Himmlerovi. Dá se považovat spíše jako stroj než jako člověk. Prostě se jen snaží zavděčit svému veliteli, tak jako se snažil v dětství zavděčit svému otci. Jeho osud se celý odvíjí od jeho těžkého dětství.
Možná mou myšlenku nechápete, ale pokud jste knihu četli, možná máte podobný názor. Kniha je zpovědí jakéhosi Rudolfa Langa, který ve skutečnosti existoval a jmenoval se Robert Höss. Můžete si o něm něco málo přečíst ZDE. V knize měl i jisté krizové stavy, které měli poukazovat zřejmě na nějakou duševní poruchu. Tento stav přišel vždy, když vybočil z jeho každodenního režimu.
U soudu pak Höss prohlásil:
"Samotné usmrcování trvalo nejkratší dobu. Za půl hodiny jsme mohli vyřídit 2 000 lidí, ale spalování trvalo strašně dlouho. Zabíjení bylo lehké, nebylo třeba ani stráží, aby je nahnali do komor; šli tam dobrovolně, protože si mysleli, že se jdou sprchovat; místo vody jsme pak pustili jedovatý plyn. To všechno šlo velmi rychle."
R. Gordon, B. Williams- Ztracený svět v PODZEMÍ
Je to šestidílná(s původní verzí sedmidílná) série knih. Chybí mi přečíst už jen poslední dva díly. Jeden vyšel loni a druhý vyšel včera! Pro ten starší se tento týden vydám do knihovny. Rozhodla jsem se psát o každém dílu zvlášť.
Vše o knize ZDE
Vše o celé sérii ZDE
Je to tak. Opět další fiktivní svět, tentokrát ukrytý pod skutečným. Opět dokonale propracovaný s vlastními rasami.
Knihu jsem už od začátku milovala. I když jsem vůbec nevěděla, co mám čekat. Objevení světa pod zemí mě nadchlo. Celkově mě příběh velmi bavil a četla jsem ho vícekrát. Postavy jsou sympatické a nevšední, stejně tak jako děj. V pozdemním světě vládne tvrdý diktatura, kdežto na povrchu je příjemná demokracie. Celkově mi kniha přijde plná protikladů. Hrdina je nakonec s nalezeným světem spjat více než by kdokoliv očekával.
Děj je po celou dobu velmi napínavý a donutí Vás knihu přečíst prakticky jedním dechem. O to více se pak těšíte na další díl. Hrdiny jsou tam sice hlavně teenageři, ale podle mého by se kniha líbila i kdejakému dospělému.
Ještě trochu k podzemnímu světu. Celá kniha se odehrává v prostředí Londýna a svět pod povrchem je vlastně Londýn o asi 50 let dříve. Podle toho se zdejší lidé chovají, oblékají a žijí. Vůdčí rasa má dokonce svůj zvláštní přízvuk a od "normálních" obyvatel podzemního města se liší. Jelikož jsou fiktivní světy mojí životní láskou, srdce mi při čtení knihy plesalo.
Pro Vás trocha informací o rasách:
- Površáci - typičtí lidé (Londýňané).
- Kolonisté - okupované obyvatelstvo podzemí. Mají světlé až albinistické rysy. Je jim zakázáno vstupovat na povrch.
- Styxové - vládnoucí elita. Oproti Kolonistům mají tmavé vlasy. Nosí bílé košile, pro které je jim přezdíváno "bílé límce". Mluví zvláštní nosovou řečí.
- Koprolité - ve své podstatě inteligenčně velice omezený druh člověka. Styxové je užívají jako levnou pracovní sílu.
- Armagové - Příšery spolupracující se Styxy. Zasáhnou, pokud je jakkoli zvrácen obřad proměny. Mají neuvěřitelné regenerační schopnosti (z jejich useknuté ruky se vytvoří nový a prvnímu ruka doroste)
O. Pavel- Smrt krásných srnců
Obě knihy byly zfilmované a já je poprvé viděla v dětství. To jsem je moc ráda neměla, byly pro mě až moc ošklivé.
O knize ZDE
O filmu ZDE
Na čtení této knihy jsem se opravu těšila. Časem jsem si filmy oblíbila, i když nemají zrovna optimistického ducha. Jako většina filmů z dob okolo druhé světové války. Četla se mi velmi pěkně, zvládla jsem ji za cca 4 dny. Nemůžu říct, že bych nad knihou nepřemýšlela. Přemýšlela sem nad ní snad pokaždé, když jsem ji zavřela. O ději nemůžu říct, že je překvapivý apod. jelikož jsem viděla filmy a věděla jsem co očekávat. Ovšem celkový příběh je opravdu zamyšlení hodný. Stejně tak jako celá druhá světová válka. Téma židovství je pro mě velmi zajímavé už jen právě kvůli osudu, který je měl všechny čekat během války. Ve většině filmech a knihách mi přišlo, že židé se podle autorů chovali spíše pasivně, ale v knihách Oty Pavla se jen tak snadno nevzdali. Já osobně mám radši Zlaté úhoře, rybářství jako takové je mi velmi blízké, stejně tak jako Berounka. V knihách je ukryt i hlubší význam a to už proto, že Pavlovi knihy jsou z jeho života. Sám byl z židovsko-české rodiny a sám měl problémy s nacisty. Jeho knihy jsou založené na pravdě. I proto se Pavel velmi liší od ostatních autorů, kteří psali o židovské tématice.
Kniha je trochu jiného řádu, než čtu běžně. Ale přesto, že mě více zajímá fantasy a sci-fi, válečná tématika je pro mě něco "nutného" a potřebuji o tom vědět co nejvíce informací. Ať už pravdivé ze života nebo smyšlené v knihách.
Měla jsem štěstí a se školou jsme se jeli podívat do jeho rodného města, do Buštěhradu. Kde má také Ota Pavel své muzeum, v domě kde dřív bydlel. Táta, jelikož jezdí na Berounku několikrát ročně rybařit se jednoho dne za bouřky schoval k nějakému pánovi do chaty, načež zjistil, že má tu čest pobýt u Pavlova vnuka.
Ota Pavel je mi jako spisovatel velmi blízký a ráda si jeho knihy čtu i teď, i když už po několikáté. A pokud se ještě najde někdo, kdo knihy nečetl/ filmy neviděl, určitě by to měl ihned a neprodleně napravit. Opravdu to stojí za to.
P.S.: V pravém menu si můžete všimnout nového, rozrůstajícího se abecedního seznamu autorů :)
M. Hodkin- Prozření Mary Dyerové
Po delší době jsem měla čas číst knihu, která není v maturitním seznamu. Objevila jsem ji v regálu "Nové knihy" u nás v knihovně. Předem mi bylo jasné, že určitě jde o nějakou upírskou rádoby romantiku(druhý díl se jmenuje Proměna Mary Dyerové), ale děj byl celkově úplně jiný než jsem očekávala.
Bohužel jen trochu infa o knize najdete ZDE
A oficiální stránky(v Aj) ZDE
Pro mě tato kniha byla napřed trochu nudná, dlouho jsem se nemohla začíst, ale nakonec jsem ji přečetla snad za dva dny. Moc se mi líbí, že hlavní hrdinka má sice nadpřirozené schopnosti, ale spíše negativního rázu. Což tuto knihu odlišuje od ostatních. Je to přesně ten typ knihy, u které představivost jede na plné obrátky. Což miluji. Kniha je místy strašidelná, ale místy zase lehce "přeslazená", i když většinou pak následuje nějaký zvrat. Celkově je kniha hodně čtivá a příběh je velmi nápaditý a originální, ale nadruhou stranu v základu se moc neliší od ostatních knih pro mladé. Normální dívce se stane něco strašlivého, přestěhuje se, potká divného, ale sexy kluka a začnou se dít prapodivné věci. Upřímně já mám tento směr děje docela ráda. Akce i romantika, strach i humor. Velmi jsem se u čtení odreagovala.
Nedá se říct, že by mě tato kniha nějak ovlivnila nebo nutila nad něčím přemýšlet. Jednoduše mě moc bavila.
Někdy teď, myslím, že v listopadu by měl vyjít další díl. Doufám, že ho objevím v knihovně. Radši si knihy půjčuji než kupuji. Hlavně u knih tohoto typu. Líbí se mi teď, protože je o mladých lidech, ale za deset let už mě bavit nebude. V tomto případě je koupě zcela zbytečná.
Když tak nad tím přemýšlím, kniha je podobného žánru jako nedávno zhlédnuté, a teď už i čtené The Mortal Instruments.
Noaha z této knihy jsem si představovala skoro jako Jace z Instruments. Taky trochu podivín, ale tak zvláštně přitažlivý,přesně tak, jak byl v knize popisován.
Určitě ji mohu všem doporučit. Hlavně těm, kteří se chtějí odreagovat, ale zároveň žasnout nad zvraty v ději.
Kdyby natočili film, nezlobila bych se :)
R. Bradbury- 451 stupňů Fahrenheita
O knize si přečtěte ZDE. Je tam vše důležité.
„451 stupňů Fahrenheita (232,8 °C) je teplota při které se papír vznítí a hoří”
Opět se v děj odehrává ve smyšleném světě, který ovšem není zas tak daleko od reality. Lidé namísto televizí mají velké televizní stěny a to hned čtyři. Každou na jednu stranu. Vlastnit knihu je zakázáno a každý dům, ve kterém se kniha najde je vypálen. Tuto práci vykonávají hasiči a tím je také hlavní hrdina.
Velmi mě potěšila zápletka. Hlavní hrdina si nakonec sám jednu knihu doma uschová a sám je obětí hasičů. Vyvázne zdravý a vydá se na útěk. V paměti má svoji knihu jako na papíře. Děj není zas tak důležitý, ale já v tom našla něco víc. Dokud knihy někdo čte, nemohou být zničeny. Každý čtenář si pamatuje z knih to své a nikdo mu to nevezme. Tento antiutopický svět, popisovaný v knize, se čím dál tím víc podobá tomu našemu. I když já budu tvrdě bojovat za každou knihu. Nakonec každý přijde na to, že na některé otázky lze najít odpověď pouze v knihách.
Jak už jsem psala, ve fiktivních světech si libuji a moc mě to baví. Mám ráda každičký detail a každičkou zvláštní věc. V tomto světě mě zaujal mechanický ohař. Robotický pes, který vystopoval a posléze zabil toho, jehož pach měl nahraný v "mozku". Nikdy se nemýlil a nikdy nezklamal. Jelikož nikdy nespí ani to není možné. Až do té chvíle, kdy jde po našem uprchlíkovi.
Knihu mohu doporučit snad úplně každému, kdo rád čte. Nutí k zamyšlení a děj je chytlavý, napínavý a velmi jednotný. Mně tady velmi zapůsobila fantazie a výborně jsem si dokázala představit ony televizní stěny a hlavně mechanického ohaře.
J. Irving- Svět podle Garpa
Garp se stal mojí další volbou v maturitním seznamu knih. Začátek knihy je asi nejúchylnější věc co jsem kdy četla, ale nezalekla jsem se a četla dál. Nelituji. Napřed jsem se nemohla začíst, ale po pár desítkách stránek se mi četlo krásně. Děj je velmi zvláštní a lehce nereálný. I když v dnešní době se může stát cokoliv.
O knize se toho můžete dozvědět více ZDE
Po tom co jsem si přečetla zadní stranu obalu jsem byla velmi v rozpacích.
Kniha je pojata jako životopis spisovatele T.S.Garpa. Vše začíná příběhem jeho feministické matky a technického seržanta Garpa, který nešťastnou náhodou skončí v nemocnici jako mentálně postižený. Garpova matka ho prakticky znásilní a otěhotní. Úryvek na zadní straně tento akt popisuje.
Jenny si zula pevné sesterské střevíce, odepjala bílé punčochy a vysvlékla se z uniformy. Dotkla se prstem Garpových rtů. "Garp?" zašeptala. Shodila kombiné i kalhotky, sundala si podprsenku a stáhla deku. "Kristepane," řekl vedle Povrchový tiše; rty měl od popálenin samý puchýř. "Do prdele kruci!" křičel muž s postiženými vnitřními orgány. "Garp," řekla Jenny. Chopila se jeho erekce a obkročmo na něho usedla. "Á," vyjekl blaženě. Už mu chybělo i r. K vyjádření radosti i smutku mu zbyla jediná samohláska. "Á," opakoval, když ho Jenny pojala do sebe a zůstala na něm sedět celou vahou. "Garp?" zašeptala. "Dobrý? Je to fajn, Garp?" "Fajn," přisvědčil zřetelně. Avšak to bylo jediné slovo, jež jeho poničená paměť vydala ve vší jasnosti právě v okamžiku, kdy v Jenny dospěl vyvrcholení. Bylo to také první a poslední opravdové slovo, které ho slyšela promluvit. A když se opět zmenšil a vyklouzl z ní v toku svých prýštících životodárných látek, zredukoval se opět na pouhé Á; zavřel oči a usnul. Když mu Jenny nabídla prs, neměl hlad.
Celkově na mě kniha velmi zapůsobila. Byla psána zvláštním stylem a ocenila jsem povídky, které Garp psal. Obzvlášť jedna mě nadchla, bohužel nevím jak se jmenovala. Psal v ní o nějaké dívce, kterou unesli dva perverzní bratři a chtěli ji znásilnit a zabít. Je to přeci jen poněkud "jiná" kniha, ale Grap je v ní podle mě popsán jako hrdina, i když poněkud zvláštní. Vlastně všechny postavy jsou zde zvláštní. Jeho matka, jeho žena Helena, transsexuálka Roberta Muldonová a další. Příběh jako takový je velmi pěkný a čtivý.
Pravdou je, že spolužačkám se kniha vůbec nelíbila a nebyly schopné ji dočíst. Já osobně mám ráda knihy, které jsou odlišné od ostatních. K tomu patří i to, že se kniha nelíbí všem.
O. Neff- Čtvrtý den až na věky
Když jsem vešla do knihovny, jako vždy jsem si začala prohlížet polici s novými knihami. Letmo jsem projela názvy a obaly. Až jsem narazila na zajímavý název "Čtvrtý den až na věky". Je tomu už pět let, co jsem na tuto knihu poprvé sáhla. Proč si to pamatuji? S jistotou mohu říct, že to byla má první sci-fi kniha, kterou jsem přečetla a také kterou jsem si zapamatovala. Včetně data vydání nového obalu. Od té doby vyhledávám sci-fi a fantasy knihy celmi často.
Něco málo si o ní můžete přečíst ZDE.
A ještě více ZDE. Bohužel na wikipedii nic není.
Napřed mě trochu zklamalo, že se jedná o sbírku jedenácti povídek, ale nakonec jsem byla moc ráda. Se sci-fi jsem měla tu čest poprvé a byla jsem si jistá, že žádné dlouhé a komplikované romány nezvládnu. Každá povídka měla svůj vlastní smyšlený svět, ve kterém se děj odehrával.
Kniha mě dostala hned první povídkou. Ovšem nejvíce mi utkvěly v paměti asi tři povídky. Až dnes jsem si znovu dohledala jejich názvy, ale děj si pořád pamatuji.
Tvář (!) člověka (?) je o kyborgovi s mozkem jakéhosi Thomase Lodovice, který zatouží po lidském životě tak moc, že ukradne lidskou tvář a rozhodne se najít doktora, který mu ji přišije. Bohužel ne vše dopadne tak, jak předpokládal.
Jitro pro strašnou radost pojednává o mezidruhovém vztahu mezi člověkem a guzmánskou(mimozemskou) rasou. V tomto alternativním světe jsou ovšem tyto vztahy trestané smrtí. Trochu jiná, ale pořád ta samá, romantika.
Čtvrtý den až na věky je titulní povídka. Hlavním hrdinou je zde muž,matematik, který každý čtvrtý den očekává útok ozbrojenců na svůj dům. Myslí si, že mu chtějí ukrást jeho rovnici, odhalující tajemství času. V předvečer si připraví zbraně, pasti a podobně. Útok ale nikdy nepřijde. Tedy vlastně ano, ale po jeho konci po něm není ani památky. I přes to se muž každý třetí den chystá a každý čtvrtý den očekává útok. Závěrečný útok je ovšem jiný.
Knihu můžu vřele doporučit úplně každému. Povídky jsou vtipné, napínavé ba i hororové.
Časem se tu objeví i další Neffovy knihy.
G. Orwell- 1984
Na tuto knihu jsem sáhla až pod výhružkou testu z maturitní četby letos v květnu. Rozhodně toho nelituji. Kniha mě nutila zamýšlet se při každém čtení. Četla jsem ji velmi pečlivě a nad vším jsem dost přemýšlela. Bavil mě smyšlený jazyk, založený na zkracování.Mám ráda většinu knižních žánrů, ale vítězí sci-fi, fanatsy a různé jiné nadpřirozeno.
Vše o knize si můžete zjistit ZDE. Já se v článku budu snažit přiblížit Vám mé poznatky a mé pocity při čtení.
Miluji fiktivní světy. Ať už budoucí, současné nebo minulé. Je to úžasné pozorovat spisovatelovu fantazii a svět, který domyslel do nejmenších detailů. Třeba jako J.R.R Tolkien a jeho Středozem.
Ovšem Orwellův svět je jiný. Je to vlastně takové znásobení všech totalitních režimů, kde přemýšlení je zločin. Lidé jsou zde maximálně ovlivnění vůdcem. Jsou schopni věřit, že jejich matka nikdy neexistovala, že odjakživa vedou válku s Eurasii, ale přitom ještě včera tomu tak nebylo. Nepátrají po tom. Individualita se trestá. Existuje kolektiv, nikoli jedinec.
Lidé věří zkrátka všemu, co Velký bratr řekne. Lidé musí být bez emocí, citů a názorů.
Jak už jsem psala, velmi mě zaujal a dokonce i bavil smyšlený jazyk nazývaný Newspeak. Jazyk je založen na zkracování a zjednodušování. Cílem je potlačit myšlenky na zradu. Každý jazykový slovník se postupem času rozšiřuje, ale slovník Newspeaku se naopak zužuje. Slovní zásoba lidí je velmi malá a slova nejsou nijak citově zabarvena. Dlouhá souvětí jsou nahrazena krátkými větami, ale i tak se dá pochopit její význam.
Ve vydání, které je zobrazené na začátku článku, je i slovník a pravidla Newspeaku. Což jsem hodně ocenila. Zpočátku jsem to nechtěla procházet, ale pak mě to přeci jen zaujalo. Orwell to promyslel do poslední hlásky. Možná je slovník i v ostatních vydání, to nevím.
Po přečtení knihy jsem si uvědomila, že jakákoliv forma diktatury a totality je otřesná. I kdyby to byla diktatura nevědomá. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo žít v této realitě a jestli by byl člověk vůbec schopný si někdy uvědomit, co se doopravdy děje. Pokud by nepracoval na onom Ministerstvu pravdy jako přepisovač, tak asi těžko. Pro lidi v Orwellovo světě musel být jejich život naplňující, ale z mého pohledu hrozný, omezený a bez citů.
Doufám, že jsem Vám alespoň trochu dopomohla k tomu si knihu přečíst.
Pro "neknihaře" je i mnoho filmů na toto téma :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)