R. Bradbury- 451 stupňů Fahrenheita

Chtěla jsem si vybrat další knihu z maturitního seznamu, ale nevěděla jsem jakou. Rozhodla jsem se, že nebudu číst jen ty klasické a velmi známé, jako Romeo a Julie, Hamlet, .... Toužila jsem po něčem neznámém a ohromujícím. Tak jsem sáhla po Bradburym.

O knize si přečtěte ZDE. Je tam vše důležité.

„451 stupňů Fahrenheita (232,8 °C) je teplota při které se papír vznítí a hoří”

Opět se v děj odehrává ve smyšleném světě, který ovšem není zas tak daleko od reality. Lidé namísto televizí mají velké televizní stěny a to hned čtyři. Každou na jednu stranu. Vlastnit knihu je zakázáno a každý dům, ve kterém se kniha najde je vypálen. Tuto práci vykonávají hasiči a tím je také hlavní hrdina.
Velmi mě potěšila zápletka. Hlavní hrdina si nakonec sám jednu knihu doma uschová a sám je obětí hasičů. Vyvázne zdravý a vydá se na útěk. V paměti má svoji knihu jako na papíře. Děj není zas tak důležitý, ale já v tom našla něco víc. Dokud knihy někdo čte, nemohou být zničeny. Každý čtenář si pamatuje z knih to své a nikdo mu to nevezme. Tento antiutopický svět, popisovaný v knize, se čím dál tím víc podobá tomu našemu. I když já budu tvrdě bojovat za každou knihu. Nakonec každý přijde na to, že na některé otázky lze najít odpověď pouze v knihách.

Jak už jsem psala, ve fiktivních světech si libuji a moc mě to baví. Mám ráda každičký detail a každičkou zvláštní věc. V tomto světě mě zaujal mechanický ohař. Robotický pes, který vystopoval a posléze zabil toho, jehož pach měl nahraný v "mozku". Nikdy se nemýlil a nikdy nezklamal. Jelikož nikdy nespí ani to není možné. Až do té chvíle, kdy jde po našem uprchlíkovi.

Knihu mohu doporučit snad úplně každému, kdo rád čte. Nutí k zamyšlení a děj je chytlavý, napínavý a velmi jednotný. Mně tady velmi zapůsobila fantazie a výborně jsem si dokázala představit ony televizní stěny a hlavně mechanického ohaře.